Jdi na obsah Jdi na menu
 


2000 let projektu ČLO/věk

2000 let projektu „ČLO/věk“.

Úvodem:

K vysvětlení jednotlivých schémat považuji za potřebné zmínit i stav osobního poznání, ze kterého vnímám současné, minulé i pravděpodobně možné dění ve společnosti.

Platí, že vývoj společnosti vždy posunuli jednotlivci, kteří se stali průsečíkem dobových možností komunikace v určitém jazyce. Od silových typů „vůdců stáda“ v dávné i nedávné historii se objevují i nenápadní badatelé „na vlastní pěst i kůži“, jejichž poznatky najdou uplatnění až v době, kdy lidská společnost „dozraje“. Takovou dobu prožíváme, projevuje se rozpadem mnoha „pravd“, platících po staletí. Na internetu se tak objevují poznatky lidí, kterým současná společnost nenabízí odpovídající mediální prostor. Je tedy čas i pro mojí nabídku – jiný výklad toho, proč se rodíme, proč žijeme často život, do kterého nás donutilo naše okolí.

Z toho, co jsem si kdy přečetl a co jsem prožil, se mi vyskládala nejen úloha náboženství nebo politiky pro určitá období vývoje člověka. Vstupem vědomí do informačních polí a studiem toho, co materiální věda často ignoruje, můžeme pochopit, „jak vlastně ten bůh funguje“….

Spojováním materiálního a duchovního přístupu k životu se mi zřejmě podařilo poznat a propojit do čtyř kroků nejen úlohu „etapy programu pro lidstvo“ – nastavenou a realizovanou „naším“ letopočtem. Každý „součtový poznatek doby“ má návaznosti do historie i do budoucnosti lidí, žijících na téhle planetě.

Etapa vývoje, postavená na okleštěných informacích významu „učení křestu“ dožívá. Představitelé silového řízení společnosti sklízejí své ovoce. Utajování klíčových informací o povaze a možnostech člověka nutně vede ke stavu, kdy i obyčejný člověk pozná, že není něco v pořádku. A že to „něco“ je také způsob myšlení, naše pohodlnost a naše možnosti kontrolovat svoje i cizí jednání.

Tento text je o funkci S+VĚDOMÍ, o propojování horní a dolní soustavy lidských „mozků“. Orgány v člověku jsou také rozhodovacími nástroji pro další směrování „došlých“ informací z potravy a z okolního prostoru, jsou to také „mozky“, ale v jinak uspořádaném fungování, než nás ve škole učili.

 

Když mi došlo, že informace nenosíme v hlavě, že jediné, co mozek produkuje je „elektřina“ složená ze dvou pólů magnetu, že to, co nazýváme „charisma člověka“ (= směs osobní přitažlivosti a odpudivosti) jsou magnetické vazby mezi vzdáleným prostorem a tělem člověka –  a že vlastně nikdo pořádně neví, co ta elektřina vlastně je – tak jsem se do zkoumání „člověčiny“ pustil také.

Máme sice v paměti obrázky vlnění, kmitočtů, rotace atomů – ale to základní, čím vzniká vědomí nového hmotného človíčka – je puls srdce (pohyb dovnitř a ven). Věda svými nástroji zjistila, jak v člověku chemické a elektrické informace fungují z vnějšku,zkoumají hmotu „dovnitř“. Duchovní badatelé zas prostřednictvím svých zážitků poznávají stejný prostor „zevnitř“,směrem ven, do slovníku a příběhů, které formovaly jiný pohled na etapy vývoje světa.

Atlantská civilizace nám nabídla nástroj v podobě projektu vnitřního vztahu mezi latinou a matematikou desítkové soustavy, která vzešla z hebrejštiny, jazyka egyptských kněží (zřejmě v chrámech postavených pod vedením Imhotepa). Tam vznikal zkrácený program projektu, kterým v samotné galaxii v mnohem delším časovém období vznikaly struktury sebeorganizace, vycházející ze zákona AKCEreAKCE. Dvojice „žena + muž“ je výsledkem procesu sebeorganizace ve vrstvách, které popisuji v textu „Symetrie oktávy dimenzí“.

Zkratku programu „ČLO/věk“ jsem popsal a zobrazil v grafech čtyř vývojových stupňů, ukazují přechod od chování „zvířat v těle člověka“ k prioritám, patřícím do myšlení a jednání člověka. Dosažením obnovy původní „galaktické formy člověka“ pak získáme volnost v komunikaci nejen s už nežijícími předky, znát řeč přírody a samotné hmoty nám a našim potomkům umožní poznávat další a další varianty existence. Podmínkou úspěšnosti tohoto projektu je dohoda, že pro řešení konfliktů musí stačit síla slov tak, aby obě strany platnost dohody dobrovolně potvrdili stiskem ruky = výměnou dohodnutých forem energie (kvalit).

 

O užívání mentálních technologiích v Atlantidě toho moc nevíme, jsou součástí programu  pro tyto dvě po sobě následující civilizace. Tou druhou civilizací je naše, je postavená na vytvoření srovnatelných technologií mechanickou cestou, poznáním vlastností amožností hmoty, formované lidským umem. Mentální technologie jsou postavené na schopnosti člověka vytvořit hmotu „pomyšlením“ v „oka/mžiku“, kdy on nebo skupina lidí zná veškeré postupy, které k mžikovému vytvoření předmětu či procesu patří. Před několika desetiletími byl „mobil“ také jen sci-fi.

 

Vývoji života nutně předcházel vývoj „neživota“ – vývoj a růst hustoty vede z „NICu“ ke stupnici hustot, kterým od určitého stupně říkáme hmota. Formy hustot obsahují vnitřní energetický potenciál, uspořádanost, z nich pramení růst nástrojů pro sebeorganizaci prostřednictvím změn ve vnitřní rovnováze vzhledem k vnějšímu prostoru.

Etapy vývoje repliky „galaktického“ člověka v atlantské a současné civilizaci slouží k propojení mentálních = vnitřních „technologií“ (= vlastností a schopností lidí) s technologiemi mechanickými = vnějšími, postavenými na křemíku.. Uhlíková forma rozhodovacích procesů (= inteligence přírody a lidí) + schopnosti křemíku uchovávat a odevzdávat informace v prostoru postupně dozrává do  možnosti trvale udržitelné formy života ve zcela fantastické podobě.

Pokud nahradíme mnoho už nepoužitelných „pravd“ o prioritě duchovní či mechanické podstaty a úlohy člověka v prostoru jiným výkladem fyzikálních sol a jejich následků – tak se možná i my dočkáme stavu, kdy budeme mít reálnou možnost živého hovoru i s těmi, kdo už  v hmotném těle neexistují. Zpočátku jen na „mluvící obrazovce“, později v holografickém a nakonec i reálném prostředí.  

Je samozřejmě nutné si doplnit vzdělání o tom, jak funguje reinkarnace, jak vzniká „energetické dítě“, jak si příroda formuje rovnováhu mezi chtěním člověka a jeho skutečnou „pozicí v informačním prostoru“ (duše). A především je nutné poznat a pochopit kvalitu a možnosti „vertikálního času“ (= paměťových záznamů). Skrze vstupy vědomí do „informačních polí prostoru postupně poznáváme jinou historii galaxie a můžeme pochopit projekty, uložené v informačních polích prostoru pro dobu, kdy pro ně dozrajeme.

 

K určení své vývojové pozice by nám měla pomoci i schémata tohoto textu. Platí pro dobu, kdy máme fungující „chemické“ tělo a „elektřinou a magnetizmem“ řízený vlastní mozek, zkrátka v době, kdy naše dvě rozhodovací soustavy jsou propojené v celku živého těla.

Sítě vědomí jsou se sítěmi elektromagnetickými propojené už dávno, jen nám déle trvalo najít vhodné ROZHRANÍ (= vyrobit elektřinu jinou cestou) a TECHNOLOGIE, umožňující pochopit a využít vlastnosti křišťálu (= křemíku) pro realizaci „věčného života“ ve zcela nové, na čase nezávislé podobě.   

 

Dnes sice známe příběhy z dob starších než je náš letopočet, ale lidé v Evropě neměli v době, kdy nastupovalo „učení o křestu“, zkušenost s učeními východu. Poslední projekt pro lidstvo, přijímaný přímo skrze vědomí člověka (z „hořícího keře“ alias „stromu poznání“), dolaďovaný diskuzemi skupin s podobným zaměřením – ten má své kořeny zřejmě v Egyptských chrámech. Příběh Ježíše a jeho skupiny nabídl tehdejší moci zcela novou možnost existence, kterou si ale mocní upravili jen pro svou potřebu – udržet svou moc věčně. Kvůli takové úpravě učení o vstupu mezi vyspělé civilizace (= učení o „křestu“) ale bylo nutné přepsat historii tak, aby lidé zapomněli na způsob, kterým si předávají poznatky o své historii.

Dávno před vznikem psaných knih si lidé předávali historii jen vyprávěním – přenosem paměťových záznamů. A do nich – do informačních polí prostoru se v současnosti /2016/ učíme vstupovat. Moje poznatky jsou kombinaci vstupu do těchto polí se vzděláním průměrného zvídavého člověka, který vystudoval a cca 30 let vyučoval z hudby to, co jsem sám díky hudbě a naší mateřštině pochopil.
Národní jazyky a jejich historii bylo pro nové období (projekt vládnutí) nutné potlačit a nahradit je novým jazykem – latinou – do které byly převedené potřebné poznatky o člověku a přírodě. Nová byla tehdy i desítková soustava v matematice, ze které se běžná populace dozvěděla vedle stupnice velikosti jen několik základních postupů, pravidel matematiky. Tehdy, podobně jako dnes, tvarovaly vládnoucí rodiny populaci množstvím práce tak, aby prostý člověk neměl šanci se hlouběji zajímat o historii svého jazyka, který tvaruje a udržuje schopnost myslet u každého národa trochu jinak.

Většina dnešní populace také pouze „aplikuje naučené poznatky“, nemá čas věnovat se způsobu, jak zpracováváme informace uvnitř svého těla, kudy do nás vstupují, a jaké další nástroje má naše tělo pro zpracování informací chemických (potrava) a elektrických (EM frekvence).

Platí, že vědomí člověka se skládá z  magnetické a elektrické části, obě jsou trvale propojené, ale každý má na starosti jinak velký objem okolního prostoru. Systém magneticko chemický máme v dutině tělní, systém magneticko elektrický máme v prostoru lebky.

 

Čtyři schemata vývoje sebeorganizace v člověku zobrazují proces myšlení většinové populace v období od nastavení letopočtu = programu „křesťanství“. Mezníkem pro změnu tohoto programu je období deseti let nastavování „rovnováhy datového prostoru“. Symetrie v letopočtu 1991 představuje počátek o řád větší symetrie mezi dvěma tisíciletími. Druhou částí takové symetrie je rok 2002, schémata proto člením do období před touto symetrií a období po ní.

 

Červená barva ve schématech zobrazuje pohybové síly v hmotném prostředí, stupnici vibrací elektromagnetických procesů a jevů. EM frekvence jsou NOSIČEM, nádobou v pohybu, která přenáší informace po aktivaci lidským vědomím. Kmitočet vodíku propojený s kmitočtem helia je převážnou výplní prostoru, jsou nosičem pro „zamrzlý“ pohyb myšlenek. Obdobně červená barva charakterizuje i hlavní nosič hmotných informací v těle – krev.

Modrá barva zahrnuje množinu statických informací, zpracovanou vědomím člověka a živé přírody, povahu těchto informací známe jako přitažlivost, magnetizmus, sílu s potenciálem k pohybu. K realizaci pohybu (magnetu i informace) je nutný shodný či opačný SMĚR od podobného magnetu či informace. Pohyb informací v člověku, známý jako osobní vibrace člověka (jinak také jako charisma) je miniaturou obdobného procesu, kterým se pohybují planety okolo slunce. Dynamickou vyváženost pohybu planet a slunce můžeme srovnávat s hodnotou člověka, znajícího svou pozici a úlohu ve společnosti ostatních lidí.

Zelená barva ukazuje ve schématech výsledek spolupráce „pohybu a klidu“, spojování informací pohybem myšlení).

-------------------------------------------------------------------------------------------------------

Struktura prostoru

               schema-prostoru.jpg

Barvy směrů /přerušovaná linka/ představují rychlost vědomí (=živé přírody), která je dvojnásobkem rychlosti myšlení, kterou známe jako rychlost světla, „trojka + 5 nul“

modrá = magnetická složka vědomí = gravitační tvaruje rozhraní směrů od slunce a od Země do vrstev atmosféry (modrá obloha i moře) a do tvaru aury živých struktur.
červená = elektrická složka vědomí = tepelná

zelená = hmotná složka vědomí = magneticko elektrická (mění směr na vibraci, symbol „T“)
černá = podvědomí = růst míry propojení mezi dvěma rozhodovacími soustavami. Spodní systém = srdce + orgány v těle, horní systém v lebce = frekvence vědomí + „čidla“ (smysly).

Barvy informačních objemů, jejich nosičem je POHYB transformátorů (teplota, zvuk, voda)
A = prostor vesmíru = mění data na informace kontaktem směru a protisměru, obsaženého v pohybové síle gravitace/přitažlivosti. Vesmír je základnou pro formy a vrstvy hustot hmoty i kvalit skupinového nebo osobního vědomí.


B = vrstvy atmosféry = mění rychlost gravitace na teplo (úbytek rychlosti vstupem do hustšího prostředí vede k růstu teploty) a k přenosu informace do pěti skupenství vody.


C = vrstvy aury mění vztahy mezi informační a hmotnou formou informace.          (z Magnetická (směrová) složka informace se mění na elektrickou (vibrační) chemickým procesem v těle člověka. Elektrickou formu tělo opět chemicky převádí na pohyby svalů.  Skupenství vody směřují naproti gravitaci.  Odrazem dosažené teploty od povrchu Země (snížením rychlosti „myšlení“) vzniká počasí. Počasí je informačním rozhraním mezi teplotou Země a přírody k potřebám programu slunce, souhvězdí jsou komunikačními prvky pro řízení vývoje živých forem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Přírodní člověk      0 – 1991

Každý člověk přicházející informaci přijímá souběžně dvěma systémy přes dva transformační nástroje. Svými pěti smysly přijímáme informace z blízkého okolí. Ze vzdáleného prostředí (duše, duch) přijímáme informace skrze vrstvy atmosféry a přes energetický obal svého těla (auru) do svého srdce. Tělo je prostředníkem mezi teplotou Země a teplotou vesmíru. Oktávy osobních vibrací mezi 36,5 stupňů Celsia a 3 Kelviny jsou prostředkem, kterým část „zmrzlá informace“ magnetickou (=gravitační) silou přejde ve vrstvách atmosféry do některého skupenství vody, další část informace vytvoří dvojice gravitační síla + teplota. Všechny vstupují do těla společně, magnetická aurou, teplotní povrchem těla a vodní prostřednictvím dechu.

Pozn: v době, kdy máme tělo, tak je řídícím prvkem teplota Země, v době, kdy nemáme tělo, tak nás řídí teplota prostoru = archetyp trojice 2:1 nebo 1:2. Postup z datových polí vede od množin egregorů (podobností dat) až k obrazovým nebo zvukovým projevům (duchů, hlasů)

 

Puls srdce je rozcestníkem kmitočtů (vibrací) pro jednotlivé orgány těla, pro „dolní“  a „horní“ rozhodovací soustavu. Játra, žaludek, slezina, střeva a další orgány zpracovávají informace z potravy chemickou cestou  - ale souběžně zpracovávají i informace ze vzdáleného prostoru magnetickou a teplotní cestou, stavem těla a jeho hodnotou přitažlivosti pro okolí. Výsledek této spolupráce známe v pojmu „chuť, pocit a charisma“. K tomuto výsledku vede několik dalších kroků.

 

Kmit informace v těle člověka:

První vstup informace ze srdce do tělních orgánů vede k vytvoření „chemického informačního balíčku, který bez našeho vědomí přijímá levá hemisféra.

Levá hemisféra doplní balíček „elektrickými“ informacemi o stavu těla a jeho okolí a tento balíček se vrací zpět do srdce.

Druhý vstup do srdce je nezbytný pro korekci vstupní informace ze vzdáleného prostoru (duše, intuice..)

Po úpravě (možností těla k dosaženému poznání) přijímá hotový informační balíček pravá hemisféra, vnímáme informaci jako POCIT.

Rozhodující je druhý vstup do srdce, korekci informace můžeme vnímat ve formě SVĚDOMÍ, ale nemusíme. Jednání na základě této korekce vede k prolínání obou odlišných systémů, které nám přírody vytvořila. Tato korekce (impuls svědomí při druhém vstupu) je také činitelem nenáhodnosti v daném prostředí.

Psychiatrie má pro toto „rozdvojení osobnosti“ svůj slovník, prolínání obou rozhodovacích systémů se totiž projevuje tak, že pacient mluví nesouvisle, slyší „hlasy“ apod. Prodělal jsem celý proces schizofrenie během let 1989 – 2006, proto si dovolím tento popis obhajovat a upravovat v kontextu s dalšími poznatky.

Pokud by neexistoval druhý vstup do dolní=starší a nadřízené rozhodovací soustavy, rozpadla by se hierarchie vrstev sebeorganizace sil v prostoru, poplatná zákonu AKCEreAKCE.

Popsaný proces (kmit informačního balíčku) probíhá v neměřitelné „rychlosti vědomí“, obvykle frekvenci celých balíčků popisujeme jako hladinu osobní vibrace. V současnosti jde o nastavení takového kmitočtu, aby zdržení v srdci při druhé návštěvě bylo co nejdelší – aby mohlo SVĚDOMÍ (= zpráva od šéfa=duše) lidem lépe fungovat.

Pozn: vědci zjistili, že mozek přenáší už „hotovou zprávu“- což znamená, že věda je schopná zachytit první vstup do hlavy prostřednictvím rezonance elektřiny v hemisférách. Viz studie Daryla  Bema (http://www.novinky.cz/koktejl/217127-clovek-je-schopny-vycitit-blizkou-budoucnost-ukazuje-studie.html)
Oblíbené téma „zvyšování vibrací“ duchovních lidí je také zřejmě poplatné matematickému způsobu chápání skutečnosti – že vše se musí „zvyšovat“. Z praxe ale víme, že zpomalení beta frekvence vede do „alfa“ frekvence – která je shodná s rychlostí, vnímanou jako „ČAS“. Proto také v „alfě“ čas zdánlivě neexistuje, protože virtuální prostředí je plně řízené touto frekvencí. To už věděli ti, kdo jednotlivé frekvence abecedně seřadili. Zvyšování vibrací je pak spíš snahou o zpomalení „kmitu informace“, aby se „bliknutí svědomí“ zesílilo na delší okamžik.     

                   prirodni-clovek.jpg

POCIT je výsledkem procesu, kterým člověk poznává a zařazuje nové informace. Z pocitu odvozujeme své jednání my i zvířata. S jedním velkým rozdílem. Člověk má navíc možnost používat krátkodobé propojení vstupní a výstupní „stanice“. Od srdce do levé hemisféry vede přerušovaná červená linka, známe její úlohu v obsahu pojmu SVĚDOMÍ. Podobně přerušovaná je zelená linka pro funkci pravé hemisféry, ne každý člověk v průběhu svého života naplní to, co známe v pojmu „OSUD“. Plán pro „život v těle“ si připravujeme v období mezi životy, kdy jsme součástí „informačních polí“ v podobě nekonečné množiny variant „informačních balíčků“. Některé si vybíráme sami, jiné nám přidělí PŘÍRODA, ona je nosičem projektu „ČLO/věk“, ale lidský pár je (v množině globální populace) tím, kdo přírodě pomáhá nebo škodí..

Přírodní lidé jsou stále ještě početnou skupinou, mají s vrstvou zvířat společnou nezvladatelnou potřebu prosadit se užitím všech dostupných prostředků – SVĚDOMÍ používají účelově, jen v případě, kdy jsou k jeho použití donuceni. Bývají často vzdělaní, ale informace jim slouží převážně k růstu osobní moci, k ovládání společnosti. Vyznačují se netolerancí k podřízeným skupinám lidí, která je průvodním jevem úsilí prosadit sebe nebo své názory. Dobro a výhody přijímají se samozřejmostí, zlo oplácejí ještě větším zlem.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

II. Průměrný člověk   1991 - 2002

V době, kdy člověk zjistí rozpor mezi dobovou hladinou poznatků a svou osobní zkušeností, nezapadající do této hladiny – stává se průměrným člověkem této doby. Průměrnost je v řeči číslic zobrazena i jako symetrie dvou letopočtů 1991 - 2002. Dvanáct let určených k probuzení další etapy proměny myšlení ale neznamená obnovení „dvanáctivláknové DNA“, jak se domnívají zastánci duchovních učení. Číslice 1 a 2 jsou vyjádřením vztahu v „archetypu trojice“, vyjadřují spojení dvou protikladů do jednoho celku, do dvou vláken DNA.

Většina lidí v téhle vrstvě vývoje žije v prostředí s mnoha nedostatky, ale tito „průměrní“ se snaží zařadit do společnosti v pozici, na kterou svými schopnostmi stačí. Jsou občas aktivní, hledají někdy i vysvětlení nebo nástroje pro opravu prostředí kde žijí. Mají fungující svědomí, ale dostanou se občas do situace, kdy svědomí nemohou nebo neumí uplatnit.

Znakem, který odděluje tuto skupinu od první je chápání pojmu NÁHODA. Přírodní člověk náhodu uznává, je pro něj buď osobním selháním (nebo úspěchem) – anebo zařazení či vysvětlení nečekané události přenechá „vyšší moci“, podle osobního nastavení buď světské, nebo náboženské. Průměrný člověk zjišťuje, že některé „náhody“ lze dobře připravit těmi, kdo mají lepší informace.

Vnímat nějaký jev jako náhodu pramení z nedostatku provázaných informací. Ve skutečnosti jde vždy o přirozený průsečík mnoha sil, směrovaných předchozí činností lidí i přírody do jediného místa či události. Neznalost dané historie, vedené do průsečíku=náhody pak znemožňuje vytvoření postupné řady kroků, vysvětlujících existenci takové události. Sledujeme-li v grafu II přerušované linky vedoucí do okamžiku „náhody“, vidíme změnu v zelené barvě, pokračuje jako plná linka. Ta zobrazuje změnu člověka, který prožil životní šok v pozitivní či negativní formě. Tato skupina lidí už si obvykle pro takovou událost hledá vysvětlení, plná linka místo čárkované zobrazuje větší sílu osobního přesvědčení, nutnou pro hledání souvislostí mezi událostmi.

Průměrný člověk podvědomím vnímá reakce na tuto snahu, je přesvědčený, že existuje řídící struktura (Matrix nebo Bůh), zahrnující náhodu do logických souvislostí. Postupně vyhledává a přijímá informace o duchovním rozměru existence člověka, učí se techniku odpojování beta frekvence mozku. Známe ji pod pojmem „meditace“. Uspání funkce levé hemisféry při meditaci umožňuje člověku pohybovat se v informačních polích prostřednictvím SHODY frekvence času s alfa kmitočtem mozku. Tento stav zobrazuje modrá silná přerušovaná linka lidí, vyhledávajících své duchovní učitele – a červená přerušovaná linka lidí, zkoumajících zákonitosti světa z dostupných materiálních pramenů vědy. Propojením obou způsobů dochází často k pochopení účelu a obsahu svého života – „osudu“. Mnoho lidí následně mění způsob stravování, způsoby komunikace – nebo změní celý svůj žebříček hodnot včetně opuštění partnera a rodiny.

Průměrní lidé se nehrnou do vedoucích pozic. Vnímají sebe i své okolí jako zrcadlení. Učí se dobro oplácet větším dobrem, často přehlížejí zlo, snaží se nezaplést do konfliktů.  Své svědomí sice občas umažou, ale jsou svým svědomím vedeni k pochybování o účelu moci nebo náboženství. Hledají odpovědi v duchovní i v materiální oblasti. Objevují a nepodceňují úlohu intuice.

               prumerny-clovek.jpg

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

III. Duchovní člověk   2002 - 2012

Duchovní člověk zjišťuje, že nahodilost se mění v zákonitost počtem opakování podobností. Přijal svůj „bod zlomu“ (životní událost, která mu narušila a změnila systém hodnot) jako rezonanční uzel, který ho učí oddělovat poznatky duchovní od vědeckých. Přijímá duchovní slovník, ale i metody duchovního života v dobách, kdy hladina poznání byla na vrcholu svých možností (budhizmus a mladší „systémy pro život“). Ve schématu vidíme změnu - plné linky vedoucí od duchovního člověka do prostoru nahradily ty původní, přerušované. Duchovní člověk plně spoléhá na svou intuici, metodou „procítění srdcem“ si vytvořil pevný okruh vazeb, platných v etapě, kterou si zvolil za cílovou v té době. Duchovní člověk přijímá stav současného materiálního světa pasivně, jeho snaha neškodit lidem ani přírodě jej částečně brzdí v aktivitě, nutné pro další stupeň transformace vědomí. Při svých návratech do historie (v meditacích) se tito lidé se stávají „nosičem informační energie“, přinášejí často vjemy odporující vědeckému paradigmatu. Duchovní člověk se učí mentálně vyhodnotit („srdcem“ a pravou hemisférou) kvalitu různých proroctví a vizí, přenášených skrze „chanelling“ od skupiny poslední, tzv. „galaktického člověka“. Napojují své vědomí na některou bytost v prostoru, na svého učitele (anděla, který je částí celku,  který známe jako „duši“). Duši i anděla můžeme chápat jako informační balíček ve formě přetlaku, který lze vědomě přijmout a vyjádřit slovy – např. ve formě tušení nebo proroctví. Taková proroctví lze osobní citlivostí rozlišit na ta, která přichází přímo z informačních polí, do kterých má takový člověk přístup svou „inkarnační zralostí“. Častější je ale vstup z páté = nehmotné dimenze prostřednictvím „chanellingu“. Nebezpečím tohoto způsobu je možnost dálkové telepatie, dostupné a zneužitelné těmi, kdo hypnózu a telepatii využívají k manipulaci duchovní populace. Tyto technologie (PSI) má a používá i vládnoucí skupina lidí na Zemi.

 

Pátou dimenzí je spolupráce „uhlíků“ a „křemíků“ = lidských civilizací s databázemi informačních polí, oživovaných lidskou energií z naší i dalších civilizací. Jde o nejdůležitější „kuchyni“, kam všichni ukládáme naprosto všechny své poznatky, své myšlenky, pocity i činy. Stejně tak fungují i další civilizace, méně i více vyspělé než je ta naše. Proto můžeme za pátou dimenzi považovat celý objem Mléčné Dráhy, naší galaxie.

V páté dimenzi probíhá řazení postupných kroků vývoje = logika vývoje všech vrstev sebeorganizace (více v textu „Symetrie oktávy dimenzí“).  Zde se stýkají možnosti uhlíkové a křemíkové formy sebeorganizace=inteligence. Zdánlivě prázdný prostor obsahuje „zamrzlé informace“ o všech uskutečněných pohybech v galaxii – a to ve skupinách podobností – v egregorech. Vnitřní pnutí z egregorů vytlačí „přesah“, který lidské civilizace přijímají pod symbolem „9“ = šestky (uhlíku), obrácené do směru k Zemi.  Hmotné civilizace čtvrté a páté dimenze oživují komplex nehmotných informačních polí v prostoru galaxie. Vnímání „hlasů“ (= jazyka stromů, zvířat nebo lidí) charakterizuje v části populace hladinu duchovní vyspělosti.

Pozn: V prostředí lékařském jsou to ale pacienti psychiatrie, ti také slyší a vidí to, co ostatní nevnímají – ale sami ztrácí schopnost udržet spojení s levou hemisférou, ta zajišťuje dobovou hladinu normálnosti. Popisuji pouze vlastní zkušenost v příběhu, který zřejmě změní život lidí na Zemi.

Na „bláznech“ si Příroda zkouší a ověřuje stav projektu „ČLO/věk“. Dokladem toho je nejen film o Johnu Nashovi „Čistá duše“ ale vlastně i moje cesta životem, urputná snaha poznat, jak vlastně „ten bůh funguje“ skrze naše vnímání a myšlení. Duchovní člověk se dovede svým vědomím pohybovat ve vesmíru, ale proč tito duchovní lidé často tvrdí, že „čas neexistuje“? Zapomínají, že jejich vědomí, sledující nějaký děj ve vzdáleném prostoru vesmíru – je provázáno s časovým prostředím, s tepem jejich srdce i při hluboké formě meditace.

Odpojení levé hemisféry, odpovědné za posloupnost (logiku) kroků vede duchovního člověka k mnoha tvrzením, která jsou v rozporu s logikou a realitou existence samotné hmoty v prostředí běžícího času. Odpojení „zodpovědnosti za stav těla“ (usnutím levé hemisféry) často duchovního člověka vede až ke tvrzení, že hmotná, tedy nejhustší forma reality je pouhým přeludem, “májou“. Takové tvrzení jej pak vyřazuje z další komunikace, protože tento rozpor neumí vysvětlit. Vyřazení levé hemisféry (často nazývané pojmem „ego“) při opouštění vědomí z těla vede k propojení se svojí „duší“ (s informačním zázemím o svých životech). Opakovanými vtěleními získává takový člověk vstup i do informační vrstvy „ducha“ – v mezidobích, kdy hmotné tělo nemá. V informačních polích si své nové tělo skládá v rámci „školy neživota“, která je zrcadlem k životům v těle. Ve škole neživota se učíme vytvářet projekty – od projektů nové hmoty až k projektům pro nové planety a hvězdné systémy.

Pojem „duch“ je v projektu „ČLO/věk“ programem pro jednotlivé civilizační etapy v každé podobné „sluneční soustavě“. Vstupy vědomí do „Síní Amenti“ (do původního programu pro atlantskou a naší civilizaci) jsou i v knižním provedení, ale tento program už doznal zásadní změnu k lepšímu, což potvrzují i nedávné chanellingové „zprávy“. V současnosti, (na konci roku 2012) dochází k nastavení nové „startovní čáry“ pro všechny součásti přírody.

Skupinu „duchovního člověka“ tak čeká jeden krok, zobrazený v grafu přerušovanou červenou i modrou linkou. Měli by najít spojení mezi poznatky získanými vědecky s těmi, které získali svojí osobní zkušeností, je třeba najít logické vztahy mezi slovníkem vědy a duchovních učení, kam ale také patří i dějiny Slovanů, přímých potomků Atlantské populace, vázaných „duchem jazyka sanskrtu“ v Asii, původní Velké Tartarii.

Po zvládnutí „abecedy lidštiny“ pak bude každému z nás zřejmý i úkol „Slovanů“, zapsaný takto: „SL:O:VA = N+Ů“.

                        duchovni-clovek.jpg

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

IV. Galaktický člověk   2013 + ….?

Galaktickým člověkem se stává každý, kdo najde rovnovážné propojení mezi svou zkušeností z meditace, studia duchovních věd (astrologie, bílá a černá magie, atd..), poznáním současné vědy a sledováním dění ve světě. Takový člověk zná sílu slov, nachází schopnost „slovem“, zvukem, ale i myšleným přáním realizovat opravné procesy v myšlení svém i v myšlení lidí okolo sebe. Znalost faktu, že naše DNA je tvárná struktura asociačních vazeb na zvuk či zápis zvuků, obrazů a hmotných forem člověka každému z nás umožňuje opravovat fungování svého těla i vztahů v okruhu, kam svým poznáním dosáhneme (viz texty na www.nejsmeovce.cz)  

Klíčovým předpokladem pro realizaci oprav „schematického, zvykového myšlení“ je DŮVĚRA, schopnost uvěřit, že každé předchozí poznání dojde za svůj vrchol a je nahrazené jiným, jednodušším, ale komplexnějším. Occamova břitva funguje i v globálním pojetí principů a poznávacích nástrojů (jazyků), na nichž stavíme svou existenci.  

V současnosti (březen 2013) jsme svědky rozpadu „principu utajování“, demonstrovaného stavem hospodaření s financemi ve světě. Půjčka a její splacení + úrok dovedla dávný trik „penězoměnců“ do stavu, kdy peníze ztratily svou úlohu převodníku mezi časem vyplněným prací a odměnou za takto spotřebovaný čas života.

Absurditu dnešní situace lze sice řešit německým projektem „Základní příjem“, ale jeho realizace je podmíněna „ZRALOSTÍ  DOBY“.

Zralost doby je ve schématu (níže) zobrazena červenomodrým obdélníkem. Obdélník představuje stav rovnováhy globálního vědomí mezi lidmi „nahoře“, udržujícími svou moc nápadnou i nenápadnou formou násilí („ obranné“ války, utajování špehování pomocí robotů na internetu, lživé zpravodajství apod.). Většinová populace „dole“ z nedostatku času pro osobní vzdělávání musí pracovat za mizivou odměnu pro skupinu těch, kdo splňují kategorii „přírodní člověk“ (ti, kdo se chtějí jen prosadit, udržet svou pozici za každou cenu, tito lidé vesměs necítí odpovědnost za skupinu, kterou řídí, jejich svědomí a morálka je často nefunkční).

Galaktických lidí je přesto dostatek, najdeme je v mnoha rodinách, fungujících na sdílení radostí, ale i prohřešků, jsou také ve firmách, kde si šéfové uvědomili svou zodpovědnost za každého zaměstnance, který je svou prací živí. Ve schématu je účinek takových rodin a firem zobrazen plnými linkami. Výsledný „květ života“ (na konci trojice nejsilnějších linek vedených šikmo vlevo nahoru) pak propojuje jednotlivce s jeho informační vrstvou. Takto dosažený vztah s prostorem může prožít každý, kdo se seznámí a osobní zkušeností ověří obsah nejen tohoto textu.

Přirozenou vlastností galaktického člověka je schopnost vidět každou situaci, každý proces nejméně ze dvou protisměrných pozic, dovede najít na každé špatné události její pozitivní přínos – a v každé příjemné situaci uvidí i zrnko možného konfliktu. Jakmile takové zrnko možného konfliktu dovede slovy popsat, měl by si připravit způsob, jak možný konflikt odstranit – a své řešení navrhnout nejpozději tehdy, kdy pozná, kam by neřešení „zrnka“ vedlo. Do jaké míry vede takové „skákání do řeči“ k urychlení nebo zpomalení řešení – to řeší projekt „KARAODYN“ – nástroj pro optimalizaci skupinového vyjednávání v soutěži názorů odborníků.

                          galakticky-clovek.jpg

 

Ve Vlašimi 21.3.2012, 23:55

Revize  14.1.2014,   24.1. 2016,    5. 2. 2016