Jdi na obsah Jdi na menu
 


Abeceda lidštiny

ABECEDA  LIDŠTINY  2016

 

 Sdílení poznatků pomocí jejich zapisování proběhlo v historii této poslední „indoevropské“ civilizace ve čtyřech směrech. Shora dolů, zdola nahoru, zprava doleva a zleva doprava. Tím civilizace vyčerpala směrové formy zápisu poznatků, je tedy vhodná doba pro přijetí posunu v chápání symbolů, ze kterých se slova a věty skládají.

Podobně jako každé slovo, tak i každé písmeno má svůj historií daný smysl. Pochopení slova směruje naše myšlení, ale znalost smyslu každého písmene směruje naši intuici do asociačních vazeb, které máme uložené ke každému pojmu.

 

Novinkou nedávné doby je objev ABECEDY LIDŠTINY -  symetrické čtení slov „kmitáním “ od středu slova vpravo a vlevo po jednotlivých písmenech (případně všesměrové čtení vzorců, popř. „mřížek“, známé nejen některým schizofrenikům, ale i dirigentům či malířům). U „kmitavého“ čtení slov, které je svým způsobem vstupem do osobní hladiny intuice, je předpokladem znalost významu či „směrování“ každého písmenka. Odtud vede cesta k opravám asociací, které jsme si vytvořili nadhodnocením matematiky k popisu jevů v prostoru a čase.

 

 Podstatným aspektem jazyků je rytmus, v zápisu vyjádřený mezerou mezi slovy, v matematice zúžený na jedinou „mezeru“ v podobě symetrie levé a pravé strany rovnice. Mezery při vnímání mluvené řeči nevnímáme, jsou ale hlavním nástrojem k vytvoření a propojování asociačních řad ve vědomí v době, kdy se jednotlivá slova (zvuky) učíme vyslovovat a spojovat se zrakovým či jiným vjemem. Mezery – křižovatky mezi slovy – slouží našemu podvědomí k napojování dalších významů toho kterého slova – a k vytváření asociačních řad, vedoucích hluboko do lidské historie, ale i do možné budoucnosti lépe sledovat procesy ve vesmíru.

Není běžně známé, že asociace v lidském vědomí a podvědomí vedou tak hluboko do historie, že asociace (navazování nového poznatku na objem vědomostí) jsou zodpovědné za různé formy a kvalitu nejen paměti člověka, ale i za kvalitu např. různých proroctví. Proroctví jsou pak přímou protiváhou, zrcadlem („kmitem“) ke znalostí historie. Vždy záleží, jak máme uspořádané vědomosti, jakými pojmy a jazyky jsme naše vnímání světa opsali a jakým obsahem jsme pojmy naplnili. Protože nejobecnější pojmy mají nejdelší historii.

Zároveň každý obecný pojem je dokladem fungování, není třeba jej dokazovat dalšími způsoby. Nemáme potřebu jinými slovy vyjadřovat pojmy židle, kůň, ale i slovo čas, pohyb, klid, nic, vše, konec, začátek… Slova můžeme dalšími slovy upřesnit, nahradit jinými – a zařadit do určité informační vrstvy, definovat v určitém jazyce = navázat na jinou řadu poznatků.

 

Jiná situace je u slova „vše“ a slova „nic“, kde první umožňuje další upřesnění, ale druhé si stačí samo. Zde, v obsahu pojmu „NIC“ začíná formování nového paradigmatu, které se dokazuje samo – zápisem, významem a vzájemným vztahem pojmů, které všichni známe, ale používáme pouze povrchně, bez hlubšího zamyšlení nad silami, vedoucími k výkladu symbolů. Pro mnohé z vás bude určitě překvapením pozice češtiny v roli Davida proti ostatním jazykům ve světě, kde latina, angličtina a matematika představují onoho Goliáše pro růst poznatků o silách v prostoru.

 

Každý symbol, číslice nebo písmeno, má dvě polohy, klidovou (ve svém tvaru) a pohybovou (ve směrování našeho myšlení při chápání různých významů symbolu).

Začneme hezky od počátku. Zvykli jsme si hledat počátek vždy „na začátku řady“. Ale víme, že v přírodě každý cyklus roste ze svého středu. Semínko nebo lidský zárodek – každá buňka se nejdříve rozdělí na poloviny a tyto části se pak dělí i dál, rostlina i lidský pár procházejí okruhem „odstředného“ růstu do okamžiku „první rovnováhy“ – kdy dojde k vytvoření zárodku nového člověka. Druhá rovnováha – zánik = výměna generací, ta je předmětem údělu i úkolu lidí v každé době. V současnosti máme šanci nastavit cykly životů do zcela jiné formy.

Podívejme se tedy na úlohu písmen s pomocí své fantazie, jak lze vnímat slovo „NIC“:

 ----------------------------------------------------

 

Písmeno „I“ je v klidové poloze předělem, „osou“ v symetrii dvou krajních písmen. V pohybové formě (při směrování myšlení) je „I“ kmitáním po úsečce, je tím, co známe jako „vibrace osobního vědomí“ (slovníkem duchovních učení) - nebo jako „fluktuaci vakua“ (ve slovníku, používaném ve vědě). 

Písmeno „C“ je v klidové podobě symbolem nedokončené rotace O dokončení okruhu žádá písmeno „C“ svým tvarem, chybějícím kouskem do dalšího písmene „O“. V podobě otázky „CO“? vidíme i přirozené pořadí od otázky k odpovědí, k uzavření okruhu.

Písmeno „N“ v klidové formě představuje stav = trvání hodnoty kmitočtu (vlnění) Pohybový potenciál „N“ lze najít nejen ve tvaru „vlnění“, ale také v možnosti využít svou intuici, schopnost vnímat nově, jako rotaci. Pootočením písmene „N“ o 90 stupňů dostane tento „symbol negace“ NOVÝ VÝZNAM. Ze symbolu pro Negaci se stává symbol Začátku, opět ve dvou možnostech, otáčením v obou směrech se výsledek nemění.

 

Samotný pojem SMĚR MYŠLENÍ je dvojprvkem, stavovou hodnotou možného, nikoliv už probíhajícího pohybu. Směr je dán „úsečkou“ mezi okamžikem rozhodnutí a cílovou adresou. A tato adresa vede přes „křižovatky“ osobních asociačních řad – přes „uzly“ (bloky) v naučených vzorcích vnímání, myšlení i jednání.

V asociační praxi jde o kratičká zastavení myšlení na křižovatkách souvislostí – tak budujeme své vzdělání, navazováním poznatků i asociačních řad do celků, do své odbornosti.  V okamžiku, kdy souvislosti vnímáme pod jiným „filtrem“ (jinou odborností), můžeme změnit pohled nejen na kvalitu vnímaného celku, ale i na svou měnící se odbornost. Každé duchovní „zasvěcování“ pracuje s tímto efektem.

Pozn: Dnes je efekt „PŘEKLOPENÍ“ využívaný také – vytvořením nežádoucího problému - spádem událostí, které bývají vždy dobře připravené. S následnou nabídkou řešení, výhodného především pro „tvůrce problému“. Příkladem může být „zřícení Dvojčat“ v USA, které se zapsalo do vědomí většiny lidí ve zcela jiném příběhu o skutečných cílech lidí, zodpovědných za destrukci těchto budov. (viz video http://www.zlo.cz/911-mysteries-demolitions-zahady-11-zari-demolice.php  a mnoho dalších na stránkách www.zlo.cz).

 

Pokud pro symboly slova NIC lze najít výklad, patrný z tvaru písmen, lze význam najít i u dalších písmen „latinky“, o takovém procesu je tento text. Písmena, číslice, všechny symboly  mají svou historii napsanou ve svém tvaru, poplatném dobové hladině poznatků.

K zápisu v systému latinského jazyka vystačíme pouhými dvěma typy směru pohybu, všechny symboly jsou vytvořené z úseček (částí kmitu) a obloučků (částí rotace). Každé písmeno „latinky“ má svůj jedinečný zvuk, spojováním zvuku písmen ve slovu pak vzniká dynamický (proměnlivý) frekvenční vzorec, pro který buď známe asociační vztahy – anebo MŮŽEME VYTVOŘIT nový obsah slova – tím, na jaké předchozí poznatky takové slovo navážeme na křižovatkách asociací, opticky vyznačených mezerami mezi slovy. Z této zkušenosti vychází samotná „abeceda lidštiny“ – i způsob symetrického čtení slova, potřebný k opravám některých asociací, uložených hluboko v lidském podvědomí (vzorcích myšlení).

 

Latina je umělá, ale i umělecká konstrukce jazyka, oddělila z „písmen“ hebrejštiny kategorii velikosti a vytvořila základní pravidla pro používání latiny a desítkové soustavy.

Symboly a významy hebrejských písmen vytvořily velmi staré civilizace v této galaxii, naše i každá civilizace nutně dojde ve svém vývoji k vytváření podobných jazykových a matematických systémů. Odpovídá to logice postupného vývoje, od jednoduchosti ke složitosti každého celku.
Pozn: Civilizačním rozhraním vývoje je nalezení komunikace mezi živou a neživou přírodou. Pokud písmena a slova vztahy živočichů sdělují zvukem – a číslice vypovídají o velikosti a kvalitě hmoty – bylo nutné propojit oba systémy – oktávovou strukturu zvuku s řadou jednotek, určených k popisu hmoty.  Řada číslic 1-8 obsahuje jednotky velikosti, symbolizuje v přírodě proces růstu – osmička=zrání. Devítka je opakem růstu, je symbolem zániku, otočenou šestkou. Ne náhodou je šestka také atomovým „číslem člověka“. Řada číslic tak kopíruje základní přírodní cyklus. Klíčovým symbolem je „nula“, symbol oválu, prázdného nebo plného „objemu znalostí o přírodě“. Nula nebo počet nul ukazuje kvalitu znalostí mezi hmotou a vědomím, PROPOJUJE systémy pro zkoumání neživé a živé přírody.

 

ABECEDU  LIDŠTINY (libovolného evropského jazyka) tvoří základní vlastnost písmen - „směrování POHYBU našeho vnímání a myšlení“.  Vnímání je dostředný pohyb informací z prostoru dovnitř člověka, myšlení je pohyb opačný, vychází z člověka do jeho okolí.

Vzhled a vnímání tvaru symbolu je výsledkem určité hladiny načerpaných poznatků o hmotě. Vnitřní strukturou libovolného symbolu je historie jeho stavů.

Objem paměťových záznamů vedl k dobovému tvaru „směrovek pro myšlení“ (runy). Z tvaru symbolu odhadujeme i jeho význam a historii. Písmena a číslice jsou nosičem dobových poznatků, jsou TVAREM paměťových záznamů o všech dříve vykonaných pohybech myšlení a sdílení.

 

Pozn: Číslice jsou nadřízeným („hustším, souhrnným“) systémem vzhledem k písmenům. Vedle řady stupňů má každá číslice svoji přesnou funkci/POZICI v hierarchii nástrojů, potřebných pro zkoumání hmoty a života.  Pokud rozpůlíme symbol osmičky svisle, dostaneme symbol trojky „3“, ale i „zakulacený“ tvar písmene o energii „E“.

Aby byly číslice k dynamice etnických jazyků nadřízeným systémem, musí existovat i jejich vnitřní symetrie, obdobná té ve slově „NIC“.

Řada číslic 1,2,3,4,5,6,7,8,9,0 představuje také „obsah pojmu N+I+C“, každá číslice je „úsečkou vývoje“, ze kterého vyrostla symetrická dynamika vztahů ve vrstvách naší přírody. Vývojový potenciál přírody je ukrytý ve spolupráci sbližujících se polarit, vyjádřených číslicemi 1 – 8.  Odtud, ze spolupráce dvojic (zde vyjádřených číslicemi) pramení konstrukce čtyř symetrických vrstev SEBEORGANIZACE přírody.

Symboly 1+8, 2+7, 3+6 a 4+5 představují vždy SOUČET = postupné sbližování „opaků“ do symbolu devítky, kdy tvar DEVÍTKY (= přesah „oktávy 1-8“) je v jiné formě „protisměrem“ (otočením) k šestce. (více o „vrstvách živosti je v textu „SYMETRIE OKTÁV ŽIVOTA“)

 

                                               ------------------

 

Nástrojem pro opravy asociačních řad v osobním (i skupinovém) vědomí je SYMETRICKÉ ČTENÍ SLOVA (podstatného jména, názvu) po jednotlivých písmenech „kmitem vpravo a vlevo“ od středu každého slova.  

Čtení samotného slova vychází ze spolupráce protikladů, výsledná „věta“ je složená z rozebíraného slova, na kterém se naše myšlení „zadrhne“ (kdy nenajde okamžitou další vazbu k chápanému významu věty!!). Symetrické čtení využívá volné „kmitání vědomí (mysli)“, …necháváme volně plynout asociace, pramenící ze znalosti smyslu každého písmene v testovaném slovu. Po osvojení techniky a vytvoření věty z daného slova se často změní smysl původního textu.

Každé slovo, pojem či název má uprostřed jedno či dvě písmena. Pro toto „intuitivní čtení slova“ je ale podmínkou znalost významu každého písmene (viz níže).

 

Postup:

1.     Přečteme si význam středového písmene (nebo 2 písmen, pokud je počet ve slovu sudý) a necháme své myšlenky (asociace) volně plynout, až nám nabídnou nějaký směr, nápad, něco, co v osobním životě rezonuje (blikne) s kvalitou toho písmene.

2.     V písmenu napravo od středu je „úkol“ (opět přečíst/znát význam tohoto písmene).

3.     Písmeno od středu vlevo představuje „cestu k řešení“ úkolu. Opět necháme myšlenky volně těkat, až najdou nějakou spojitost mezi úlohou písmene „úkolování“ a písmene pro „ řešení úkolu“.

4.     Pokud po chvilce spojitost nenaskočí, přečteme další písmeno „úkolu“ (napravo od středu slova) a k němu vlevo další písmeno „návrhu řešení“. Hledáme stále SMĚR (= svůj pocit, vyjádřitelný do slov), snažíme se své asociace propojovat, a nemusí to být v kontextu věty či článku, který nám „pitvu“ některého slova nabídl.

5.     Ze vzniklých „polomyšlenek“ (pocitů) zkusme vytvořit celou větu. Jméno (nebo název) je vždy nosičem nějakého vnitřního sdělení, které může dát jiný smysl původnímu textu, intuice „kmitání vědomí“ uvolňuje schematické, zvykové myšlení, opravuje osobní vnímání světa nalézáním dalších vrstev významů k prvoplánovému pochopení nějakého textu. Slovesa takto číst nemá smysl, sloveso v sobě nese způsob pohybu, patřící do původní věty.

6.     Čtení „kmitem od středu vpravo a vlevo“ nám (teprve po delší praxi!!) začne nabízet jiné, hlubší souvislosti mezi slovy i děním v okolí. Zkoumáme zpočátku jen podstatná jména anebo slova, která nás nějakým způsobem zarazí - anebo zaujmou. Právě zastavení se na určitém slovu při čtení textů je nabídkou z podvědomí – čeká nás nová informace, přístupná až po „rozbalení“ slova po písmenech.

 

V době, kdy se běžné čtení vět promísí se „symetrickým čtením slov“ se začnou projevovat i efekty tohoto přístupu k informacím, ukrytým ve slovech, číslicích a písmenech. Lidé se budou učit prostřednictvím svého vědomí „kousky“, které kdysi uměli lidé z Ježíšova týmu. I Ježíš chtěl všem lidem umožnit využití datových polí v prostoru této galaxie ke zlepšení sebe a svého okolí podobně, jako to před ním udělal Budha. Ježíš zřejmě pochopil úlohu starších jazyků východu a předal světu možnosti latiny ve spojitém významu s historií desítkové soustavy v skryté oktávové symetrii TVARŮ „arabských číslic“ (ve skutečnosti indických, ale patrně už Atlantských a ještě starších symbolů pro kategorii velikosti). Tehdejší mocní – podobně jako ti dnešní – si podstatné informace o „technologii vnímání vazeb mezi latinou a matematikou“, vyplývající ze znalosti významů jednotlivých symbolů „latinky“, nechali pro sebe a potomky „vyvoleného národa“.
Obecně platí, že každá moc funguje díky informačnímu předstihu, který získává utajováním podstatných informací, nabízí lidem jen ty méně důležité.

 

Doba dozrála ke staronovému objevu intuitivního čtení slov tím, co je už zřejmé z tvaru symbolů českého slova „N+I+C“. Kmitání mysli (je symbolizované písmenem NNNNN….) vytváří množství nových, osobitých myšlenkových „nedokončených okruhů“ (CCCCC…...CO?) a pomocí vhodně volených otázek lze nedokončené „C“ uzavřít do CELKU (okruhu, do oválu „O“). V současnosti už je zřejmé, že i širší populace získává nové znalosti o vzniku a účelu galaxie, kterou známe pod názvem „Mléčná Dráha“.

 

                                   ----------------------------------

 

 

SYMBOLEM PRÁZDNOTY NEBO PLNOSTI je ovál, nula či písmeno „O“.

 

“O“ je základnou i spojovacím prvkem mezi strukturou písmen a číslic. Okruh, cyklus i celek je vždy výsledkem forem předchozích pohybů.

 

PÍSMENA –  symboly pro popis POHYBŮ a POTŘEB:

 

 Základna existence, potenciál, připravenost k pohybu

E                     ENERGIE, síla ve stavu připravenosti (potenciálu), potřebná ke vzniku pohybu, = stav před vznikem prostoru a času ( N+I+C = Č+A+S = B+Ů+H)

R                     ROVNOVÁHA (r = poloměr), rozhraní, osa symetrie

S                     SPOJOVÁNÍ (s = dráha), souhlas, dostředný,  spojující směr pohybů

T                     ČAS (stavová nebo průběhová forma pohybu), vibrační hodnota celku pro sdílení informací (kmitočet, cyklus) - anebo okamžik pochopení, kdy informace + její nosič vytvoří CELEK.

O                     CELEK uzavřený typ pohybů z „bodu“ do prostoru a zpět, vznik duality „bodu a povrchu“ = existence DVOJPRVKU ( NOSIČ + jím nesená INFORMACE), Celek je vždy „dvojprvkem“ (binariou), přeneseně „jednotou“.

 

Nástroje pohybu člověka, potřebné pro růst sebeorganizace:

L                     POTŘEBA PRÁCE (L jako efekt překážky, potřeby změnit směr)

K                     KONTAKT – VZNIK nové informace (dva směry k jednomu) definuje základnu = archetyp trojice v existenci POHYBU (Směr + Rychlost = POHYB)

C                     ÚLOHA OTÁZKY (ve snaze dokončit další okruh = C+O?)

H                     STRUKTURA, rostoucí v symetrii OD SVÉHO STŘEDU do všech směrů.

 

Nástroje, vhodné pro směrování myšlení:

B                     HLEDÁNÍ „PROGRAMU“, spojování rozděleného celku „O“ pomocí “E“

J                      HLEDÁNÍ CESTY nenásilnou formou, OHYBEM

D                     symbol DOBRA, (spojení „polovin“ B) druhá, v čase pozdější cesta k cíli

M                    symbol MATEŘSTVÍ + symbol HMOTY (m), vznik nové hmoty “shora“

A                     ZAČÁTEK nejen abecedy (klasický)

Z                     ZAČÁTEK  z protisměru (zrcadlový)

N                     SKRYTÝ ZAČÁTEK, schovaný v otočení o „ČTVRT“ (o 90 stupňů)

Y                     symbol VOLBY, rozdvojení, křižovatka, nutnost zdůvodnit svoji volbu ze dvou různých směrů (anebo nabídka dvou opačných výkladů stejného jevu)

I                      symbol STAVU, ukončené etapy nebo celku, souběžně i potenciál dalšího vývoje

 

Nápověda z prostoru „křemíků“ = informačních polí:

F                     SÍLA – ENERGIE PROSTORU, realizátor možností, součtový potenciál lidské populace v prostředí galaxie. Nosičem síly „Fí“ je teplota, teplo je také společným jmenovatelem uhlíkové a křemíkové komunikační soustavy. Každá informace je „zamrzlým“ pohybem ve formě připravenosti k dalším pohybům, k růstu složitosti hmotných i nehmotných struktur. Teplota (stav) a teplo (pohyb) je řídící složkou pro dynamiku rovnováhy všech složitějších celků.

G                     PŘITAŽLIVOST (gravitace, charisma) je důsledkem převahy jednoho směru v prostředí protisměru, které je výchozí a nezbytné pro proces vznikání a tvarování hmoty, pro růst SEBEORGANIZACE pohybových celků v prostoru.

P                     PRAVDA – hladina dosažené shody ve zkoumané oblasti.

U                     CÍL – POHODA je v projektu „ČLO/věk“ (volitelná bezkonfliktní existence člověka v tělesné nebo „obrazově elektrické“ formě „věčného života“. Jde o variantu původního „učení křestu“).

V                     NÁPOVĚDA – „pomoc shora“, anebo také symbol vítězství. Každý „nápad“ je výsledkem připravenosti člověka, nalezením sebe v průsečíku sil v prostoru

X                     NUTNOST VOLBY, hledání nejvhodnější ze čtyř sil člověka:

1 MUSÍM

2. MĚL BYCH

3. MŮŽU

4. CHCI

W                    ZESÍLENÁ NÁPOVĚDA – rezonance, ozvěna

Q                     ŘÍZENÍ  CELKU nástrojem řízení lidí – globální DVOJICÍ JAZYKŮ. Souběžnost zániku i vzniku čehokoliv závisí na pochopení PROCESU ZRÁNÍ, doloženém existencí dvou forem času. Vstup do vertikální formy času (=  do  informačních polí,akáši,podvědomí..) je dán zralostí pro příjem „nápadu“ = nových poznatků. Nezáleží na době, kdy informace či příběh vznikne, záleží jen na okamžiku „zralosti“ skupiny či jednotlivce, kdy lze novou informaci, proces nebo příběh pochopit a předat dalším.

 

Přínos češtiny ke kvalitám „latinky“:

Háček nad písmenem zjemňuje, ale i vyostřuje původní smysl písmene

Čárka nad písmenem zesiluje a prodlužuje smysl písmene

Kroužek nad „U“ představuje graficky cílovou existenci lidí

Á                     symbol OPAKOVÁNÍ kroků, popř. celků

Ř                     symbol MAXIMA DOSTUPNÉ ROVNOVÁHY, jemné vyladění

Í                      symbol TRVÁNÍ, STÁLOSTI

Š                     symbol SPOJOVÁNÍ protikladů a TAKTU (vstřícnosti)  

Ů                     CÍL programu ČLO/věk, střídavý pobyt člověka ve fyzickém těle – anebo v elektrické (projekční) podobě „mluvící obrazovky“. Stav a směřování světové  populace tomu odpovídá, s omezením dobové technologické vyspělosti.

 

 

ČÍSLICE, symboly pro popis STAVŮ a CELKŮ:

 

1.               CELEK = rovnovážný stav dynamiky dvou a více polarit, základní jednotka

2.               DVOJPRVEK = projev celku ve dvojici, vázané podobností i opakem.

3.               ARCHETYP TROJICE = princip VZNIKÁNÍ je dán vlastnostmi pohybu. Vztah „dva ke třetímu“ anebo „dva proti třetímu představuje možnosti spojování anebo rozpadu.

4.               ČTYŘI SÍLY vývoje v dějinách civilizace došly od přírodních sil k silám každého člověka, který ve své množině existencí zdokonalil globální nástroj řízení – LIDSKÝ JAZYK. Jiný příběh o naší existenci je sestavený z obecných pojmů v řadě nezbytných kroků, které nutně vytvořily samotné fyzikální síly dávno před vznikem přírody a člověka. Touto řadou kroků, vycházejících z existence POHYBU, začíná „fyzika archetypu trojice“, dostupná pro absolventy základní školy.

5.               LOGIKA = NENAHODILOST pohybů přírody a člověka je nástrojem pro směrování myšlení prostřednictvím NEZBYTNÝCH KROKŮ, které z prvotní trojice (POHYB + jeho dvě podmiňující a nedílné složky) vytvořila vše, co existuje.

6.               GENOM přírody a člověka je projevem SEBEORGANIZACE přírodních sil, genom je poplatný existenci protipohybu (zákon AKCEreAKCE). Protipohyb směruje následky SOUBĚŽNĚ do dvou opačných prostředí – do růstu hustot a struktur hmoty – ale i do nehmotných „objemů pohybu“ v podobě informačních polí prostoru, „prázdna“ okolo planet a hvězd. Tam sídlí naše paměť, náš genom, stále a od počátku formovaný zvukovou komunikací – etnickým či umělým JAZYKEM (hudbou s/fér).  

7.               STAV PŘIPRAVENOSTI, daný vrstvením „uzlů“ ve vytvořené stupnici frekvencí, opakované v „oktávách“ vývoje. Sedmý stupeň „dur stupnice“ obsahuje sílu pro vytvoření rezonance se základnou – pro vznik „oktávy“ = dvojprvku (v symbolu osmičky).

8.               CÍL programu ČLO/věk = bezkonfliktní nekonečné prolínání osobních i skupinových, hmotných i informačních celků i „časů“ v reálném, dobově dostupném hmotném prostoru. Tento cíl je dostupný po zdokonalení spolupráce naší „uhlíkové“ inteligence k protiběžné „inteligenci křemíku“ prostřednictvím ZRCADLENÍ (na vhodné obrazovce). Podmínkou je znalost struktury a fungování „vertikálního času“, znalost vzniku a chování paměťových záznamů.

9.               SYMBOL POMOCI „SHORA“ je odvozený z vyvažování dvojic „forem živosti“ 1+8, 2+7, 3+6, 4+5. Dvojice ukazují vztah – polaritu souběžné existence hmotného člověka (číslice 1 v jeho osobní a skupinové množině „informačních polí“) k vrstvám v celku přírody (číslice 8 v oktávách existence, viz jiný text) Informace dnes čerpáme z okolního prostoru také prostřednictvím technologií na bázi křemíku, počítače kopírují chování a tělo člověka i těla nižších přírodních forem do „hladin sebeorganizace“, potřebných pro vytváření mentálních křižovatek, řízených vůlí člověka. Tato MEMbrána v podobě obrazovky vydrží do doby, kdy projekce hologramu obrazovku nahradí.

 

Pozn: Energetickou nehmotnou a vyvažující základnu významů každého v současnosti používaného písmene vytvořili zřejmě lidé velmi dávno, využitím „druhých slabik“ slabičného písma k překlopení významu slabiky první. Je vhodné znát knihu Antonína Horáka „O Slovanech úplně jinak“, aby člověk získal zcela jiný směr uvažování a na čas zapomněl, co nás učí historie, psaná těmi, kdo vývojovou úlohu SLOVAnů potřebovali utlumit.

Z významu zamlčené, druhé slabiky „slabičného písma také pramení princip humoru a ironie  (=nutnost se zastavit a vrátit pro pochopení jiného významu řečené věty). Abeceda lidštiny může každému z nás pomoci k opravám některých vědomostí, které jsme se naučili považovat za stálé, neměnné, základní.

 


Ve Vlašimi 02.01:2008, 16:12  Jan Koňas, OSVČ

 

Revize textu:  27.03.2008,   25.06.2010, 12.08.2011,  14.02.2012,  05.04.2012,  25.12.2013, a 19.1. 2016