Jax 100ho ven
Vystoupení ze státního dluhu.
(příběh o úroku)
Učíme se od těch, kdo nám vládnou. Kdysi dávno si někteří lidé usmysleli, že budou nad ostatními vládnout pomocí peněz.
Tak je začali shromažďovat a půjčovat za malý poplatek dalším. To je v dnešní době běžné, říká se tomu „úrok“.
Ale obchodníci s penězi začali s úrokem pracovat jako by původně nebyl jen „poděkováním za půjčení“ - tedy něčím, co probíhá jen v emoční a morální – tedy ve virtuální podobě. Obchodníci s penězi během mnoha staletí začali tyto virtuální peníze používat spolu s těmi, které byly mzdou za vykonanou práci.
Později, vlastně nedávno, tito bankéři vytvářeli „finanční produkty“. Zde už nebylo možné rozeznat, které peníze odpovídají hodnotě vykonané práce – a které vznikly spekulací, tedy půjčováním peněz z úroků.
Musíme si důkladně uvědomit, že historicky byl vznik úroku „poděkováním za půjčení“ – představoval pouze morální hodnotu.
Snad poslouží tento příklad:
Představme si, že je někdo majitelem veškerého zlata, žádné další zlato neexistuje, nelze další ani vytěžit. A někdo vám toto všechno zlato půjčí s podmínkou, že mu vrátíte ještě kousek zlata navíc.
Takovou půjčku nemůžete přijmout, protože ten „kousek zlata“ zkrátka není kde vzít. Když jí přesto podepíšete, tak se chováte nezodpovědně jako naše vláda, ale i někteří z nás, vytváříte nesplatitelný dluh.
Chybějící „kousek zlata“ můžeme ale nahradit něčím jiným, co má stejnou hodnotu. V konečném součtu je to hodnota naší práce, kterou jsme ještě neudělali, pouze slíbili udělat – podpisem půjčky.
Přepočítání „slíbené práce“ na hodnotu zlata ale může mít podobný efekt jako jištění půjček nemovitostmi, krach tohoto úvěrování už proběhl v roce 2008 – krach zlata je připraven také.
Trvalou hodnotu má pouze lidská práce a možnost ji řídit.
Jak? Podpisem na půjčce, slibem „pracovat“ - anebo kšeftovat = profitovat na nedostatku informovanosti těch, kdo kupují. „Hodnota informace“ byla a je klíčovým prvkem pro způsob řízení společnosti.
Úrok byl ve svém počátku vždy jen vztahem morálky mezi lidmi, místo „děkuji za půjčku“ dlužník vrátil „peníze“.
Proto PENÍZE SIMULUJÍ DŮVĚRU mezi bankéřem a dlužníkem.
A „důvěru“, tu bankéři nikdy k dlužníkům neměli. Tak vznikl z dŮVĚRy „úvěr“.
Je tedy státní dluh tedy naším slibem pracovat?
Ano, vlády zadlužují naší zem kvůli historii práce s úrokem, jsou k půjčkám nucené těmi, kdo kdysi dávno model „peníze za udělanou práci“ změnili na model „peníze za slíbenou práci“.
A pojišťovali si sliby dlužníků stále virtuálnější podobou protihodnoty. Od zlata k bankovkám, krytým zlatem, k bankovkám krytým „prací národa“ (v podobě nemovitostí) až k dnešním papírkům, tištěným z libovůle těch, kdo mají v podobě elektronických číslíček na světových burzách ve svých rukách řízení cen základních potřeb (rýže, obilí, ropa a sdělovací prostředky). Vědí jako my, že tento systém ekonomiky končí.
Mají připravený plán, který není pro většinovou populaci zrovna vstřícný. Proto se musíme bránit. Postavit dluhovému hospodaření nepřítele, který dluhy přemění na „hodnotu vzduchu“.
......................................
Chyba je v základním nastavení samotné ekonomiky. Aby tato mohla fungovat, musí zdaňovat lidskou práci. Odvádíme daně pro řízení a zlepšování životního prostředí. Budiž.
Je také pravda, že lidé přemýšlením vytváří stroje a nástroje, které šetří lidskou práci.
Stroj nahradí práci více lidí, ale: PRÁCI STROJŮ NÁŠ TYP EKONOMIKY NEZDAŇUJE !!!
A zde je klíč k řešení problému „státního dluhu“. Stačí si uložit do paměti, že nevybraná daň z práce strojů představuje stejnou částku jakou je velikost státního dluhu.
Stroje pracují místo lidí, ale nikdo je nezdaňuje - je pouze otázkou politické dohody, kdy vznikne nutnost spojit výši státního dluhu s opomenutým zdaněním práce strojů. Nejlépe ve stejné výši, protože opomenutí zdanění práce strojů vyžaduje samozřejmě i uhrazení dohodnuté výše úroků.
Po určité době jednání lze připustit, že částka státního dluhu roste stejnou rychlostí jako nevybraná daňová povinnost z práce strojů, že je tedy možné obě hodnoty zastavit a vynulovat.
Je mi vcelku jedno, kdy lidé přijmou tento způsob o možném vyřešení problematiky okolo nesplatitelného státního dluhu. Zároveň mě těší, že Jára Cimrman přišel s tímto řešením jako první. Blahopřeji jeho rodičům.
Ve skutečnosti jde o problém v našem myšlení, naučili jsme se vnímat „státní dluh“ jako fakt, jako množinu práce, kterou je třeba ještě vykonat. Přitom ji ale už vykonaly stroje, které jsme svým myšlením vytvořili.
Jakmile si do hlavy vpustíme myšlenku, že státní dluh je položkou „příjmovou“, která je shodná s „daňovou povinností strojů“ – pak vytváříme mechanizmus, jakým lze změnit z dluhu (slibu naší práce) hodnotu plusovou – schopnost změnit svým myšlením tuto jistinu (slib naší práce) na projekty, vedoucí k dalšímu zlepšení životní situace své i našeho státu.
Prvním krokem na cestě „oddlužení“ je označení funkcí ručitele a věřitele a dlužníka, který půjčky sjednává.
a) Ručitelem státních dluhopisů je práce občanů.
b) Věřitelem je „tiskárna peněz“, tlak ekonomiky, postavené na „rezervní měně“, na dříve i dnes relativní hodnotě dolaru - měny, kterou si bez jakéhokoliv dovolení tiskne soukromá banka FED, řízená potomky královských rodů, sahajících až k počátkům křesťanství.
c) Dlužníkem je naše vláda, dovoluje si sjednávat půjčky, aniž bychom my, ručitelé splatnosti měli možnost do sjednávání půjček (státních dluhopisů) nějak zasahovat.
A to musíme opravit. Stejným způsobem, jak to dělají dnešní výrobci peněz – použijeme dostupné právní nástroje na určení konkrétních vlastníků státního dluhu a nabídneme způsob, jak přeměnit státní dluh na přebytek.
Jak? Jako oni, svým podpisem na úředním papíru, ve dvou souběžných krocích:
1. Podáním a projednáním „Určovací žaloby“ se prokáže, že ŽÁDNÁ politická strana ani žádná vláda ve svém volebním programu neměla nic o tom , ŽE SI BUDE PŮJČOVAT PENÍZE prostřednictvím státních dluhopisů, kde pracující populace je ručitelem, rukojmím bez jakýchkoliv práv, ale s povinností splácet úrok z půjčky, která vznikla neschopností vlády být dobrým hospodářem.
2. Osobní aktivitou občanů, kterým není lhostejný stav naší společnosti a neuvěřitelné zadlužování budoucnosti pro naše děti.
Čestné prohlášení občana se stane „hlasem neanonymní !! mlčící většiny !!
Ano, tento hospodářský a mravní chlív mohou změnit ve slušnou společnost jen ti, kdo se nestydí vystupovat na veřejnosti pod svým občanským jménem. Kdo pochopí, že systém postavený na byrokracii lze zničit nejsnadněji jejími nástroji.
Jak na to? (viz níže)
A pak už se jen můžeme těšit, co naše „mlčící většina“ natropí ve volební situaci.
------------------?BUDE NÁS ASPOŇ MILION ?---------------------------
Proč tyto dva kroky musí fungovat :
Protože politika i svět kolem nás se řídí veřejným míněním. A veřejné mínění „se vyrábí“ pomocí příběhů (zpráv), které se rozešlou skrze televizi celé lidské populaci. Některé zprávy jsou pravdivé, jiné vylhané, každý věříme tomu, co jsme zažili ve formě osobní zkušenosti. Ale pozor, do slov lze stálým opakováním vkládat i jiný smysl než ten, který platí pro naši zkušenost.
------------------------
Lidé uvěří snadno tomu, čemu už věří ti ostatní okolo nich.
------------------------
a) Je nutné vědět, že každá půjčka je slib, že budu pracovat tak dlouho, abych vrátil to, co jsem si půjčil. Úrok je odměnou, poděkováním tomu, kdo mi půjčil. Neměl by být povinnou součástí půjčky, může jej nahradit důvěra.
b) Nezbytnou podmínkou pro postupné mazání státního dluhu je splácení našich osobních a firemních dluhů.
c) Půjčky, které si půjčila naše vláda, ty ať si splatí nebo smaže sama.
Podrobný návod k použití:
1. Pro zdůvodnění návštěvy tří institucí, které nás drží „pod krkem“ je vhodné použít větu:
Potřebuji od vás potvrzení (stavu mých závazků ke státu), abych si mohl vzít půjčku.
2. Čestné prohlášení (ČP) je právně způsobilá listina, musí obsahovat jméno, bydliště, OP a závazek splácení osobní půjčky, pokud ji občan má. Součástí ČP je prohlášení, že podepsaný občan nebyl vyzván ani připuštěn k účasti na rozhodování o potřebě státních dluhopisů.
3. Vyplněnou listinu NEPODEPSANOU!! donesu na matriku obecního nebo městského úřadu s občanským průkazem. Po zaplacení správního poplatku 30 Kč podepíšu před příslušným pracovníkem úřadu své čestné prohlášení a on doplní další náležitosti.
4.Nechám zhotovit nejméně jednu kopii listiny a tu odešlu DOPORUČENĚ na adresu statistického úřadu v Praze:
Český statistický úřad, Na padesátém 81, 10082 Praha 10
5.Případnou druhou kopii lze použít u voleb jako „hlas občana“, originály si ponechám.
Vhozením kopie svého Čestného prohlášení sice platnost „volebního hlasu“ propadá, ale všichni víme, že kdyby mohly volby něco změnit, už by je dávno naši mocní zakázali.
Celá operace by neměla přesáhnout cca 350 Kč, když nepočítáme čas a vztek.
Stojí tato investice za reálnou naději pro oddlužení našich potomků?
Na server www.nejsmeovce.cz pak nebojácný, tedy vnitřně svobodný občan přidá své jméno a bydliště do databáze těch, co už své Čestné prohlášení odeslali. Na serveru najde také odkazy na videa o historii peněz a o možném zcela jiném uspořádání lidské společnosti.
Své úsilí a svůj podpis vložte po důkladném zvážení stavu společnosti, ve které žijeme, je na čase spustit ty „boží mlýny“. A protože není jisté, jestli bůh nemá zrovna dovolenou, tak je to opět jen na lidech, kteří při čtení ještě nezapomněli myslet.
Podpis člověka má hodnotu jeho inteligence.
Je to na nás, přátelé…, štěstí pro další generace, ale i pro nás samotné za tu trochu námahy a peněz snad stojí….
….můžete tuto informaci přeposílat, ale můžete i dál čekat, až co udělá soused.