Jdi na obsah Jdi na menu
 


Abeceda lidštiny

3. 1. 2019

ABECEDA  LIDŠTINY, základna existence

Text má dvě části,  nové paradigma existence hmoty a života je postavené na hodnotách obecných pojmů, ke kterým se lidská civilizace dostala v procesu ZRÁNÍ, hlubším chápáním souvislostí. Základní vývojové vztahy (paradigma) platné pro naší galaxii lze popsat jinou konstrukcí vznikání a zanikání hmotného prostředí, než kterou nám nabízí věda, vyrostlá z biblického příběhu - učebnice pro výchovu poslušného člověka.

Každý dlouhodobý projekt byl a je nastavovaný novým počítáním roků – letopočtem. Velmi staré kalendáře Číny a Ruska byly určujícím nástrojem pro vytvoření indického a našeho „sedmičkového“ kalendáře.
Přicházející paradigma je postavené na nejstarším známém kalendáři mayské civilizace, přestože pro jeho dlouhé cykly (26 000let) nemá věda ani známé dějiny logické zdůvodnění. Tento a dva další základní texty vznikaly po opakovaném vědomém vstupu do „informačních polí v prostoru“ při střídavém prolínání beta a alfa frekvence mozku. Přesah beta frekvence známe pod slovem intuice, převahu alfa frekvence v bdělém stavu lékaři označují jako „rozdvojení osobnosti“ – psychickou poruchu. Je na čtenáři, aby poznal kam patřím, protože podobně jako „abeceda lidštiny“ vznikala i Mendělejevova tabulka „chemických“ prvků anebo objevy neobyčejných vlastností vody ve vynálezech Viktora Schaubergera, původem lesníka bez odborného vzdělání.
Voda + snaha poznat nové souvislosti spojuje Viktora a mě do DVOJICE, úloha vodíku ve vodě nás posunula až k reálnému popisu vznikání hmotného prostředí v galaxii. Viktor nabídl pohled do budoucnosti (princip jeho gravitačního motoru byl testovaný ve Kbelích u Prahy na konci druhé světové války).
Můj přínos popisuje proces VZNIKÁNÍ ze základny, bez které vznikání nefunguje. Tou je trojjedinost vzniku POHYBU, který nahradí biblického „boha“ až v této vývojové etapě.

Naše existence vychází z pochopení logické návaznosti obecných pojmů. Nehmotnost pojmů naplňuje obecně platnou zkušenost cesty „od nápadu k výrobku“ do hmotného projevu. Nabízím a v naší mateřštině dokládám příběh o vznikání, které vychází z „NICu“ (z neexistence) do rozhraní hustot, forem hmoty a do cykličnosti živých = variabilních forem sebeřízení, kde vrcholem je dvojprvek, žena + muž, jen spolu jsou zdrojem „proměn energie“, potřebné pro vznik dítěte – dynamika lásky zahrnuje symetrii dobra i zla.

Nástrojem paradigmatu je proces „SEBEŘÍZENÍ“ ve „DVOJICI“, kde samospád = převaha PROPOJENÉ dvojice je zdrojem třetího (prvku či celku).
Důkazem samospádu v nehmotném světě pojmů je tvrzení, že bez SMĚRU a RYCHLOSTI by POHYB nemohl vzniknout.  Stejným důkazem v absolutní hodnotě shody je hmotná existence procesu proměny housenky v motýla v prostředí kukly.
Pojem KUKLA má úlohu „neznámého procesu k cíli“ s písmenem „a“ a znaménkem „+“, symboly pro zápis pohybu myšlenek (písmena a číslice) jsou prostředníkem, obsahují „program a energii“ pro vytvoření společného cíle. Biblické „SLOVO“ dostává oporu ve spojování vědeckých a „nevědeckých“ (duchovních) slovníků.

První z tří textů, nabízejících nové paradigma je tato Abeceda lidštiny. Formulace tří trojic pojmových vztahů, definuje EXISTUJÍCÍ skutečnost v postupné růstové (fraktální) formě vytváření nových struktur. Na konci textu uvádím pro každé písmeno latinky jeho význam a praktické využití při obnově intuice a směrování svého myšlení.  Delší praxe v užívání abecedy lidštiny mění uspořádání naučených souvislostí v denním životě každého člověka, který je zralý pro pochopení a užití hodnot této trojice trojic:

a) Existuje stálá „dvojice“ – informace + její nosič. Propojením (+) dvou prvků (nebo celků) vzniká nová energie = vztah = třetí prvek v této dvojici (!), který je její nedílnou součástí.

b) Existují VRSTVY SEBEŘÍZENÍ = samospád pohybových sil v podobě nezbytných následků pohybu. Trvající pohyb obsahuje směr + rychlost = setrvačnost. Setrvačnost je potenciálem tlaku, který se při dopadu na překážku (do hustšího prostředí) mění na hmotnost.

c) Existuje opakovatelnost zákona akce/RE/akce. Tři části tohoto zákona (ale i každé dvojice!!) vychází ze základního VZTAHU mezi vodíkem a heliem. Krátká odbočka do fungování fyziky je proto nezbytná:

Kontakt vodíku a helia je zdrojem základního kmitočtu – obousměrné pohybové síly – nezbytné pro přenos informací v prostředí sluneční soustavy i galaxie. Slunce plní úlohu „kukly“ (transformátoru housenky na motýla) tak, že pohyb (kmitočet) vodíku (cca 2x rychlejší než světlo) vstupuje do slunce ze všech směrů - ale ze slunce vychází jiný vodík, proměněný a uzavřený do záření atomů helia, putujících ven do prostoru k planetám. Srážky protisměrných vodíků proměňují část rychlosti vodíku na vyzařování světla a na opačný směr zbytkové rychlosti uvnitř helia.
Pochopením tohoto procesu se otevírá jiná konstrukce fyziky – PSYCHOFYZIKA, nastavená dvojící pánů Webera a Fechnera, kterou si dovoluji posunout z matematického = teoretického prostředí do reálného fungování vědeckých a obecně platných názvů.
Nástrojem pro vznik abecedy lidštiny je stejný princip třetího prvku ve dvojici – INTERVAL MEZI DVĚMA TÓNY (kmitočty) v hudební stupnici C – dur, vytvořené kněžími v Egyptě dlouho před naším letopočtem..
K pochopení vzniku hudební stupnice mi pomohl „informační balíček“ od IMHOtepa, ale největší pomocí mi byla řeč národa Čechů, který vytvořil zvuk a symbol nejvyšší rovnováhy = písmeno „Ř“.
Helios (slunce) a Řecko je kolébkou naší civilizace v jiném, skutečném příběhu o dějinách biblického příběhu, uskutečněných v době před dvojím nastavením našeho letopočtu.
Řecká abeceda je předstupněm vědeckého způsobu myšlení – věda zkoumá dějiny vesmíru od existující hmoty, tedy z opačného směru, než kterým jakýkoliv složitější systém vzniká.
Symetrii (souběžnost) vědeckých a duchovních vývojových procesů dokládá název atomu vodíku v latině  ATOM/H H/MOTA. Hydro/gen/i/um je latinský název pro vodík.

PROČ ?????....... mojí odpovědí jsou Dějiny MATRIXU – text o pravděpodobné úloze systému pro obnovu „galaktické formy lidského páru“ z matrice původní struktury DNA, která je zodpovědná za náš – druhotný vývoj v prostředí této sluneční soustavy. Zkrátka vím a dokládám, že „vodík vodí vodou“ informace v rámci projektu MLÉČNÁ DRÁHA – naše galaxie.

Čeština má svou linii DNA, dnes je už známé, že DNA se do hmotného prostředí zapisuje ZVUKEM, tedy i národním jazykem. Do jaké míry je čeština i programovacím jazykem, který někdy nahradí globální jazyk předchozích civilizací = hebrejštinu – to je téma, které mi přidělila příroda a její hladina sebeřízení, ze které se všichni učíme poznávat hlubší souvislosti.

Vztah spojování prvních dvou prvků Mendělejevovy tabulky rozebírám v textuInformační bod prostoru“. V lidském prostředí je tou třetí spojitou silou vzniklé dvojice LÁSKA, ale její začátek je nezbytné najít v logickém PROPOJENÍ dvou základních prvků tabulky, odvozeném z přírody.

Třetí text dokládá existenci nového paradigmatu zařazením biblického příběhu do vztahu k poslednímu dlouhému cyklu mayského kalendáře. Dějiny MATRIXU“ jsou odvážným až drzým pokusem nalezení důvodu pro vznik a vývoj lidstva našeho typu v tomto nesmírně dlouhém genetickém projektu, jehož začátek je třeba hledat v degenerativních změnách komunikace v galaxii.  Původní „učení křestu“ vytvořené v Egyptě (po potopě světa) je příběhem o vzniku původní a doplněné verze biblického příběhu - včetně zkreslené formy křesťanství, kterou jsme museli prožít, aby vznikly technologie a poznatky, potřebné ke vstupu mezi vyspělé galaktické lidské civilizace.

Dalším, praktickým cílem tohoto textu je nabídnout v „abecedě lidštiny“ nástroj pro vyladění nebo opravy vnitřních asociačních řad, které si vytváříme během života k poznatkům a zkušenostem.

Je přirozené, že převedení zvuku do tvaru písmene vytváří v myšlení řadu pocitů, vázaných k paměti a předchozí zkušenosti s podobným zvukem. Každé písmeno má své vlastní dějiny a vlastnosti, svým způsobem obdobné vlastnostem chemických prvků Mendělejevovy tabulky.   Pochopením slov jsme se naučili směrovat své myšlení do pohybů celého těla, ale znalost smyslu každého písmene umožňuje NAJÍT a upravovat hluboko ve vědomí uložené křižovatky asociací. Zvykové chápání celých slov se přes obsah každého písmene dostává do hlubšího propojení osobního vědomí s podvědomím skupiny (národního jazyka) v denním režimu (beta frekvence mozku).

 
Emoce jsou přímo vázané se svalovou a teplotní strukturou zvířat a člověka. V dějinách vzniku a vývoje rozhodovacího procesu představují emoce SAMOSPÁD INFORMACÍ zachycených a uložených ve VĚDOMÍ – většinou mluvíme o cítění či prociťování.
V člověku se zachoval samospád emocí ve formě instinktů. Z vědeckých poznatků  je zřejmé, že v dějinách lidstva došlo v určitém období k nápadnému zvětšování mozkových hemisfér. To mi pomohlo k formování procesu, který jsem nazval „kmit vstupní informace“. Jde o kontrolní proces - nevědomý návrat přijaté  informace do prostoru „duše“, kde tato „zpětná kontrola“  zajišťuje  její přijatelnou hodnotu  – vstřebatelnou do okamžitého stavu člověka. Nepřipraveností člověka vznikají výpadky paměti - anebo připravenost vědomí a podvědomí – intuice – vytvoří NÁPAD – přesah skutečnosti nové propojení uložených informací.
Souběžně „kmit informace“ brání vzniku nahodilosti – výsledkem kontrolované emoční informace = nápadu je slovo OPATRNOST.

 
Vznik inteligence je vázaný dynamickou rovnováhou VOLBY ZE DVOU MOŽNOSTÍ, kontrolovanou nejen okolním prostředím, ale i v hloubce vědomí uloženou hodnotou morálky a svědomí. K této části lidské DNA musím zmínit proces od vnějšího k vnitřnímu sebeřízení,
který odděluje „SAMOSPÁD setrvačnosti“ od „inteligence“ – volby z polarit.

V říši rostlin  růst schopnosti sebeřízení probíhá v reakcích na vnější vlivy – na změny TEPLOT, VLHKOSTI a POHYBŮ v okolí. Tato trojice řídí celý cyklus rostlin, pohyby, dopadající na rostlinu vyvolávají odezvu ve změně její struktury (kolínko, zpevňující stonek při silnějším větru) a záznamy změn teplot a vlhkosti se ukládají dovnitř rostliny.
Poměr tepla a skupenství vody je v ročním cyklu motorem celého procesu sebeřízení ve formování úložiště paměťových záznamů. Výsledek cykličnosti vnějších a vnitřních vlivů se v říši rostlin ukládá do paměťového celku s nesamostatným pohybemdo dvojice KVĚT + SEMÍNKO.

Říše zvířat je vyšší formou sebeřídícího procesu, ukládá vlivy vnějšího a vnitřního prostředí do složitější formy paměti – do dvou vývojových stupňů – do hlídání nesamostatnosti vajíčka (obdoba semínka) ptactva a dalších druhů. Do vejce (vyseděním)  přecházejí informace z nižší říše rostlin rezonancí tepla = matky, která je čerpá z potravy. Vnější vlivy se promítají do prvků ochrany – do hustoty obalu a zbarvení vajíček.
Po vylíhnutí pokračuje rezonanční převod zkušeností ze stávajícího života rodičů – energie dvojice takto vygenerovala proces učení.  V této vrstvě zvířat se kontrolní část procesu „kmitu informace“ projevila odstraněním obalu vejce do narození živého plodumláděte („rozpuštěním“procesu, kterým dříve vznikla kukla v procesu housenka – motýl, před ní krystal prvku z horniny).
Předávání zkušeností v průběhu života zvířete v procesu výchovy mláděte obsahuje dřívější informace z vrstvy rostlin. Tento směr vývoje dozadu - vzhledem k souběžnému růstu nových zkušeností vede do vzniku podvědomí = samospádu nevědomého propojování s vrstvou rostlin. Celý proces je vyvažovaný tím, že rostliny jsou výživou zvířat do doby, než se vytvoří přesah rovnováhy v rámci vrstvy – porod živého plodu, kde se nastavuje rovnováha vrstvy sebeřízení mezi porodem živých tvorů a pojídáním živých tvorů.

Přesahem této rovnováhy zvířat je SCHOPNOST používat nástroje a komunikační systémy (jazyk těla a zvuku). Přesah vznikal uvědomováním úsilí (práce) k zajištění potravy nehybné  anebo pohyblivé. Pochopením rozdílu vznikl rozpor – proč rodit pohyblivá mláďata, když jako potrava představují víc námahy…?
Celý proces hledání rovnováhy mezi lenosti a úsilím ve zvířecí i lidské říši dokládá přirozený vývoj vrstev sebeřízení prostřednictvím zpětné kontroly = hodnoty vlastního úsilí.
Nutnost návratu do předchozích vrstev vedla k růstu dvojice hemisfér = nástrojů pro volbu ze dvou možností včetně kontroly v protisměru.
Vrcholem rozhodovacího procesu zvířecí říše jsou EMOCE, zohledňují svůj vztah k protějšku z paměťových záznamů a okamžitých vlivů v okolí.

Lidská vývojová vrstva vznikala v době, kdy  velikost a složitost hemisfér umožnila rozdělit procesy okamžitě potřebné od procesů přípravných (virtuálních, plánovaných, možných…).
Plánování svých pohybů je podstatnou složkou lidskosti (propojování dříve udělaných, teď dělaných a možná dělaných pohybů). Zde je třeba hledat vznik pojmu “ČAS“.
Dalším podstatným rozdílem je rozšiřování zvukové komunikace a pozdější vznik obrazů komunikace. Vrcholem lidské říše je vznik SYMBOLU – přenesení množiny podobností – a později celých procesů do ZKRATKY = do tvaru a významu symbolu (znaků pro přenos myšlenek).

Výsledkem principu „třetího prvku ve dvojici“ je postupný přenos informací vědomí nižších vývojových vrstev do podvědomí vyšších vrstev sebeřízení, tím teoreticky roste možnost rozšíření aktivní zkušenosti živých lidí o záznamy předchozích životů ve své informační vrstvě, ale i z nižších vrstev sebeřízení.
Tento proces probíhá, ale většina lidské populace se stále řídí trojicí pravidel přežití, platných pro říši zvířat: BOJ nebo ÚTĚK, případně nehybnost „mrtvého brouka“ známe pod společným názvem STRACH.

K pochopení nového paradigma je nezbytné si tuto skutečnost uvědomit a propojením vědeckého a duchovních příběhů ZÁJEMCŮM umožnit polemiku k mým poznatkům a tvrzením.
Nové zkušenosti vrstvy zvířat i lidí se souběžně ukládají částečně do „hmotně omezené“ paměti zvířat a lidí. Kompletně se ale ukládají zkušenosti všech vrstev sebeřízení do paměťových polí v prostoru = do modrého obalu planety a rozšiřujícího se prostoru vesmíru  Informace se spojují do celků podobností = egregorů.
Důvodem pro nízké propojení vědomí a podvědomí je SETRVAČNOST lidského myšlení. Je vědecky ověřené období nezvykle rychlého růst hemisfér mozku pozemšťanů, méně známé je, že jsme geneticky upravovaní dlouhodobým projektem MATRIX. (viz naše „spící“ neaktivovaná část DNA).
 
Ve vývojových vrstvách přírody jsem popsal úlohu všeplatného vývojového nástroje = „třetího prvku ve dvojici“ a „dějepisnou“ část procesu, dokládajícího plynulost našeho vzniku z existence POHYBU, „boha“ pro novou etapu.

Nástroj, který zdůvodňuje v „Abecedě lidštiny“ existenci vrstev sebeřízení je „vznik chyby a dvojice její opravy“. CHYBA vzniká únavou z dlouhodobého opakování, což platí pro hmotné i nehmotné prostředí, rozlišitelné POVRCHEM nebo zápisem PAMĚTI. Je nezbytné vědět, že „povrch“ je nehmotné rozhraní dvou prostředí tak rozdílných hustot, které jsou vnímatelné našimi poznávacími systémy (čidla, jazyky, stroje, technologie).   
Už víme, že sebeřízení ve vrstvě rostlin je řízené vnějším tlakem, a reakce rostlin  jsou promítané do semínek.  
Cesta k vnitřnímu řízení pohybů je podmíněná vznikáním citlivosti (=reakce na kontakt) pro HMAT „=“ CHUŤ „+“ ČICH, později doplněná čidly pro větší vzdálenosti ZRAK a ZVUK. Jen toto pořadí vyjadřuje rostoucí dosah vzdálenosti jednotlivých vrstev sebeřízení v prostoru, od dotyku s jinou hmotou…. až k vnímání konstrukce Mléčné dráhy.

Pro vznik zvuku a mluvené řeči se musíme vrátit až k počátku existence hmoty.
Vznik hmoty zpracovávám v textu „Informační bod prostoru“, zde alespoň stručně:  …směřování vodíků ze všech stran ke slunci „SE“ při srážce s protisměrnými vodíky (v analogii „) kukly“) MĚNÍ rychlost dostředného pohybu vodíku na vnitřní kmitočet vodíku (elektronunovém prvku s opačnou, cca poloviční rychlostí od slunce – na helium.
Protisměrný pohyb vodíku a helia vytváří KLIDOVÉ ROZHRANÍ = dráhu pro informaci, nesenou kmitočtem vodíku v atomech helia“ (viz Newtonovo kyvadlo - vnitřní přenos pohybové energie řadou kuliček na nitích).
Rozpad rychlosti vodíku ve slunci na vyzařování a zbytkovou rychlost lidé přijímají v podobě „trojky a pěti nul(cca 300 000km/s). Tuto energií výchylek „nosné vlny pro přenos informací“ lidské ucho neslyší, pro řadu dalších kmitočtů od rozhraní HHe (=propojení protisměrných rychlostí vodíku ke slunci a helia od slunce) známe pod jinými názvy, čidla máme jen na kmitočty barev, zvuků, teploty a gravitace. Nenaučili jsme se ale, že existují dvě na sebe kolmé formy gravitace, směrovou=silovou složkou gravitace je magnetizmus – a ve směru od slunce vzniká příčná složka gravitace, která je nosnou vlnou pro přenos informace  (obdoba vysílání VKV, pro její kvalitu známe pojem charisma. Pro další vrstvy pohybů z dvojice HHe používáme název „elektromagnetické frekvence“ (kmitočty).

Víme, že voda přenáší informace (viz potence homeopatických léků) prostřednictvím změn teploty, které vytváří dopadající rychlost dvojprvku HHe ze slunce do hustšího prostředí okolo planety. Hodnotu HHe (vodíku + helia) lze vyjádřit i „nulovou“ teplotou podle Kelvina (= -273,15 C, v součtu číslic „9“).

Při zpáteční cestě informace v teplotě vody a vlhkosti (nejméně devíti forem skupenství vody) vrací přijatou energii tepla zpátky – na teplotu kmitočtu „nuly“ Kelvina.

Podstatnou složkou jazyků je rytmus, forma kmitočtu, podstatného pro hudbu i lidské jazyky. Rytmus řeči je v zápisu vyjádřený mezerami mezi slovy, ale v matematice je rytmus zúžený na jedinou „mezeru“ (křižovatku = rovnítko) v podobě symetrie levé a pravé strany ROVNICE.
Mezery při mluvené řeči nevnímáme, jsou ale hlavním nástrojem k vytváření a propojování asociačních řad ve vědomí. Tento proces probíhá až v době, kdy se jednotlivá slova (zvuky) učíme už od kolébky spojovat s emocemi „dobra a zla“.  Jejich opačnost tvaruje naše reakce = rezonanci k pohybům a slovům rodičů. Učíme se „emoční zvuky“ spojovat s tvarem písmene – zde vzniká emoční = silová hodnota každého písmene/symbolu/.
Každé „písmeno latinky“ má svůj jedinečný zvuk – a tedy i energetický (silový) náboj, tvarovaný v procesu vznikání jazyka = latiny v egyptských IMHOtepových chrámech (viz text Dějiny MATRIXU).
Fyzikální hodnoty zvuku tak přímo – svým kmitočtem – působí na vnímání a následnou reakci těla i myšlení odpovídajícím POHYBEM.
Podstatným prvkem vztahu mezi zvukem a zápisem slova je vnímání TLAKU při naslouchání – dopad tlaku slyšených slov na emoce je řádově silnější než jejich naučený a často i různý význam..
Převedením energie slov do zápisu, se při čtení tlaková složka slova promítá v paměťových záznamech (asociačním objemu osobního vzdělání) a ústí do zdvojené dvojice reakcí :
a) První dvojicí je emoční dopad informace do vědomí, který je následně tvarovaný hladinou vzdělání rozUmem.
b) Druhou dvojící jsou paměťové záznamy, ukládané (od vzniku první dvojice HHe !)  do Informačních Bodů Prostoru“ (= do objemu „informačních polí“ mezi planetami a hvězdami), ale souběžně informace = IBP procházejí lidským tělem – dočasně anebo stále. Nejsou uložené v lidském mozku.
Soustava mozků v lebce je obdobou „základové desky“ počítače.
Je vhodné si uvědomit, že lidé mohou vyvíjet hodnotu počítačů jen jako kopii své rozhodovací struktury. Lidský „dvoujádrový“ (dvouhemisférový) procesor je opět zdvojený - na chemický (orgány v těle) a magneto elektrický (mozky v lebce). Pohyb srdce je napájený nehmotnou složkou příčné gravitace = aurou, která v podobě transformátoru („kukly“) mění všechny dobově dostupné informace v atmosféře na vjemy zvuků + obrazů = pohybů, pro jaké máme aktivovaná „čidla“ (proutkaři, kartářky, jasnovidci, mágové…Tesla apod).

Propojení HHeIPP (informačním polem prostoru = s osobní databází = „duší“ v trojici rozměrů „polí“) je také zdvojené. Hmotný mozek a nehmotná elektromagnetická aura okolo těla cyklických=živých forem přírody propojují a zajišťují proces (ne)řízení NÁHODILOSTI, poplatný osobní informační vrstvě. Ta se skládá opět z dvojice - ze znalostí, dosažených v tomto životě – a z potřeb osobní databáze (duše). Tyto potřeby dostáváme ve formě uzlových situací (životních křižovatek) v době, kdy nový človíček (miminko) propojuje svou „základovou desku“ s potřebami nového = hmotného okolí. Výchovou v prvních pěti letech tvarujeme „osud dítěte“, zvukem slov, mimikou a hlavně všestranným kontaktem s dítětem.

Cílem každého jazyka bylo a stále je sdílení informací, potřebných k přežití. Současnou vývojovou etapu řídí potomci lidí, kteří nastavovali (dvakrát) náš současný letopočet na letopočty mnohem starší, vyvíjené „po potopě světa“ v Egyptě a v Asii (viz „Dějiny matrixu“).
Pro vytvoření „abecedy lidštiny“ je podstatné vědět o rozdělení hebrejštiny do dvojice jazyků, nastavených – ale nepojmenovaných v příběhu o Babylonu. Ke „zmatení jazyků“ došlo řízeným vstupem
latiny a desítkové soustavy matematiky do prostředí tehdejšího světa. Utajením „frekvenčního nástroje“ pro převod informací z okolního prostoru do vědomí člověka byla konstrukce C-dur hudební stupnice. Znalost číselných a písmenných hodnot slabik DO, RE, MI, FA, SOL, LA, SI + do byla součástí zasvěcovacích rituálů církevních vůdců, ti znali projekt pro 2000 let a pomáhali svému vyvolenému etniku řídit chod dějin.

Pro pochopení důležitosti „frekvenčních vztahů“ (INTER/VALŮ) hudební stupnice se musím vrátit do utajených dějin, do formování „prostředníka“, umožňujícího přenášet „zamrzlá“ data z informačních polí do vědomí lidí:
Kněží v egyptských (Imhotepových) chrámech vytvořili zpíváním zvuků slov řadu frekvenčních hodnot = tónů do souzvuků (dvojic tónů), provázaných „alikvótními tóny“ (vyšší harmonické „součtové kmitočty“) do celku 7+1, do OKTÁVY, navázané k latině a matematice ve vnitřním vztahu pozic vybraných číslic a v pořadí písmen a slabik.

Každá číslice 1 – 8 OBSAHUJE určitý objem poznatků o vývoji života v galaxii, jsou vázané k určitému tónu (kmitočtu). Toto uspořádání vytvořili tvůrci MATRIXU (projektu pro obnovu vyspělé formy lidského páru, viz text „Dějiny matrixu“).
SOUZVUK dvou vhodných frekvencí vyvolává  automatickou reakci vznik řady vyšších (alikvótních=harmonických) tónů, které se zvyšujícím  kmitočtem končí až v neslyšitelném kmitočtu mezi vodíkem a heliemHHe.
Propojení
dvou základních „chemických“ prvků prostřednictvím „kmitočtů  ZVUKU“ se tak stává základnou jiného paradigmatu, opravujícího naše znalosti o fyzice a o člověku.

Pro pochopení abecedy lidštiny je třeba ještě zmínit další dvojici:
a) úlohu devítky nad řadou osmi stupňů = nad „oktávou poznání“
b)
úlohu písmene „N“, chybějícího v řadě dvojic (slabik) = názvů jednotlivých tónů.


V hudební stupnici je úloha devítky na sedmém stupni, před dokončením oktávy. V durové stupnici ji známe jako „citlivý“ tón, který v lidském vědomí vyvolává potřebu dokončit cyklus sedmi stupňů – do tónu osmého, do začátku další = vyšší oktávy.
Devítka v hudební stupnici PŘESAHUJE oktávu, vyjadřuje MOŽNOST, nabídku opakování ve vyšším kmitočtu.
Zároveň devítka vyjadřuje chování přírodního cyklu rostlin, který z vrcholu (plodu) padá do nového cyklu.
Architekti „projektu ČLO/věk“ vytvořili otočením šestky DVOJICI = možnost volby směru, šestka svým „ocáskem“ směřuje nahoru, k poznávání souvislostí v prostoru – ale devítka se otočením TVARU, ale zachováním SMYSLU stala PŘESAHEM skutečnosti., její úlohu v přírodě muselo nahradit lidské myšlení…v podobě INTUICE.
Šestka je symbolem úsilí člověka, soulad číslice atomu uhlíku s úlohou uhlo/hydrátů v přírodě pochopil pan Mendělejev stejně jako já. Informace k nám přicházejí různými cestami tak, aby v době zralosti zapadly do širších souvislostí.
Desítková
soustava je modelovacím nástrojem, další axiomy vymezují dočasnost principu trvalého růstu, zobrazeného devítkou. Matematika nám slouží k předjímání výsledku = pomáhá s programováním vývoje. Dosažením rotace matematika ztratila tvořivost, bylo nutné ji opět propojit s etnickým jazykem, jiným, než byl zdrojový – hebrejština.
Výsledkem je vnitřní = dějinné (obchodní) propojení angličtiny do jazyka počítačů stejným nástrojem, kterým vznikala hudební stupnice. 
Matematika převedla sedm hudebních inter/valů do sedmi „bitů“ (dvojic) do „bajtu“ (8).
Oktávu nahradila osmička, jednička a nula (s obsahem „dějin nuly“) propojila angličtinu s matematikou do univerzálního zobrazovacího nástroje, potřebného k proměně (ne)lidské psychiky na lidskou – do jazyka počítačů.

Nula (v matematice) a písmeno „O“ (v etnických jazycích) ve zvuku latinských slov vstoupily do evropských národních jazyků – ale pouze český národ spojil oba poznávací systémy do EMOČNÍ citlivosti národa pro vztah mezi skutečným hmotným 3D světem a myšlenkovým 2D světem zápisu poznatků v matematice  („na ploše“ papíru či obrazovky).
Tento vztah nerovnováhy ve světě náš národ projevuje zvukem písmene „Ř“, jde o zvuk, odpovídající našemu vyostřenému citu pro rovnováhu = spravedlnost.

Symboly 6, 9, + šestý tón durové stupnice (slabika „LA“) vyjadřují celý proces „druhotného“ vzniku člověka – v trojici jazyků = poznávacích a řídících systémů – matematiky, etnického jazyka a jazyka hudby. Náš původ ale musíme hledat v dějinách astrologie, v tom, co o ní nevíme. (viz Dějiny MATRIXU)

a) Symbol blíženců (69) astrologii a matematice známe v konstrukci zvířetníku a v pravidlech pro sčítání, násobení.
Pozn: …z dějin MATRIXU: Není známé hlubší NEVĚDOMÉ propojování informačních vrstev, vložených do každé další číslice 1 – 8 těmi, kdo dávno před vznikem naší sluneční soustavy matematiku vytvářeli. Symboly zvířetníku a jeho struktura, svázaná s mayským kalendářem byly programovacím a zápisovým symbolovým jazykem projektu MATRIX. Je nezbytné vědět, že k nám se mayský kalendář dostal až v době, kdy jej bylo možné naučit populaci, která si zachovala čistou přírodní morálku. Propojování přírodních lidí se systémem řízení zkrachovalo, učitelé se vrátili do souhvězdí ORIONU.
Schéma „květ života“ = bezkonceptuálního řízení (svobodné volby) bylo použité pro „laboratoř Zem“, schéma „strom poznání“(hierarchické) bylo užité v prostředí Marsu, jen takto lze vytvořit logický příběh dějin téhle galaxie příběhem o matrici a jejích aplikací.

b) Hodnota každé národní abecedy je ve schopnosti, jak umí předávat informace, potřebné k práci, symbolem práce je písmeno „L“. Ale začátek musíme hledat opět v hudební stupnici. Etnické jazyky obsahují také „symbol pro otočení směru myšlení“, obdobný devítce v matematice.
Písmeno „N“ je složené ze tří úseček tak, že propojuje dvě rovnoběžky (směr nahoru a dolů + zleva do prava).
„N“ vyjadřuje počáteční Nesouhlas Novou informací.
Po otočení symbolu „N“ o čtvrt (o 90 stupňů) vznikne „Z“, v českém slovu Začátek. Zdánlivá nahodilost, která ale pramení z kvality myšlení generací národa, schopného v „poslední chvíli“ najít řešení pomocí pružnosti (variability) našeho jazyka a zažitých asociačních řad, sahajících hluboko do DNA (ve více významech těchto tří symbolů).
„Začínat od konce“ má v časové linii oporu, po ukončení jedné činnosti teprve má začít ta další. Smysl pro postupné kroky (logiku) tak vedl naše předky k vytvoření dvojice podobných slov – Zač/átek, Poč/átek. Obě slova v kontextu s genetickým vkladem národa využívají dva klíčové symboly „lidštiny“. (N=Z) k jinému pochopení fyziky i dějin téhle galaxie.
„N“ jako symbol vlnění spolu s vlastností naší abecedy – v „začátku“ na „konci abecedy“ – nám pomohlo pochopit úlohu „konce řady“ jako „střed symetrie“.

Tím středem, který formoval dějiny cca 2500 let byl symbol kříže, převedený do matematiky ve funkci „plus“ a do jazyka ve funkci spojování „a“.
Po spojení hodnoty myšlenkové práce, vložené do češtiny z jazyka hudby – kde šestý stupeň stupnice zobrazuje dvojice „LA, můžeme ze symbolu práce „L“ a symbolu spojování „A“ pochopit, proč je „A“ na začátku abecedy. SPOJOVÁNÍ je úlohou a náplní existence protisměru, bez dostředné a odstředné síly POHYBU by hmotná galaxie nevznikla.

V češtině je tento proces „změny směru myšlení“ posunutý do přirozené rovnováhy. Při otočení symbolu „N“ o „devítku“ (o 90 stupňů) vzniká myšlenková „oktáva“ . Dokončením celé abecedy A – Z vzniká nový začátek od posledního písmene abecedy – v protisměru k původnímu pořadí abecedy.V hodnotě české abecedy je nutné hledat princip zpětné kontroly, obdobné k matematice.
Původních 26 písmen latinky vyjadřuje v součtu číslic také oktávu = osmičku. Všechny tři systémy, (poznávací=latina, řídící=matematika a vývojový=kontrolní=hudba) byly vložené do evropské populace nastavením našeho letopočtu.

Úlohu znaménka (křížku i kříže) v hudební stupnici zobrazují písmena - slabika „SOL“ značí vztah mezi sluncem a člověkem. Tvar kříže zobrazuje dvě dvojice protisměrů, svislou a vodorovnou symetrii úseček. V zobrazení kříže chybí třetí dvojice protisměrů, směřujících dopředu a dozadu, tato „domyšlenáúsečka je zobrazená BODEM uprostřed kříže.
Tento bod je „obrazem zvuku“ v základní hudební stupnici jde o pátý stupeň = tón „G“. Není náhodou, že písmeno „G“ souhlasí s latinskými významy slov „dominanta“ a „gravitace“, obě slova určují úlohu lidstva v dosaženém prostoru.
Další shoda je mezi „bodem“ v kříži a „oválem“ uprostřed slabiky SOL, tato shoda zobrazuje proces rozšiřování bodu do prostoru „oválu“ (nuly „0“ nebo písmene „O“)
Skrytý obraz třetí „předozadní“ dvojice směrů je schovaný v délce svislice kříže, „předozadní“ dvojice navazuje svou délku od středu kříže dolů, proto mají kříže v biblické výchovné doktríně „delší nohy“. (pokud je trojice ramen shodná v délce, tak o tuto délku je kříž dole delší).
Uzavíráme v této době hodnotu trojice jazyků, které formovaly výchovu lidstva v procesu „z bodu do všech směrů“ prostřednictvím úlohy biblického KŘÍŽE = spojitého „obrazu trojnosti“ = výchovných jazyků. Úlohou symbolu bylo vytvoření myšlenkové potřeby SOULADU s procesy v přírodě. Vytvořit z bodu třetí úsečku (pochopit vznik a úlohu času) ve dvojici protisměrů k sobě a od sebe (která je v biblickém projektu dokonale provázaná) – nám trvalo přes dva tisíce let.
Tři písmena SOL vedou ze zvukové základny dvojice HHe (vodíku a helia) ke „trojici dvojic v obrazu „prostorového“ kříže, kde pochopení třetího rozměru z „obrazu na ploše“ vyžaduje potřebu myšlenkové činnosti = najít neznámou informaci, uloženou ve SKRYTÉ FORMĚ „cesty z bodu do celku“.   Poznat úlohu a vnitřní souvislosti z tvaru kříže patří k cílům biblické „věže poznání“, sahající k nebesům.
Hodnota PŘESAHU SKUTEČNOSTI, vyjádřená symbolem devítky a procesem „z bodu do celku“ …..a zpět mě vedla k pochopení trojí úlohy pětky ve slově ZPĚT. Skrytou formu – opačnou k naučené úloze „číslice pět“ (v podobě ROZHRANÍ symetrie v desítkové soustavě) představuje úloha zpěvu  (hudby=ZVUKU).  Destrukce morálky dosáhla v roce 2019 vrcholu. Slabika „LA“ má v češtině kladný emoční náboj, pramenící ZE ZPĚVU PŘI PRÁCI. Pouze v českém jazyku bylo možné dosáhnout řádově větší objem nenáhodných shod, než nabídla latina a matematika – „děti“ hebrejštiny.

Začátek cesty ZPĚT k hodnotám morálky a svědomí je v českém jazyce vybavený absolutním SOULADEM TROJIC A DVOJIC v PĚTICI.
Důkaz o kvalitě vztahu českého jazyka je v textu „Vyřešení Gödelova teorému“ postavený na pětiprvkové „obecné větě“ v matematice a v češtině, dvou poznávacích systémech, vytvořených a kontrolovaných nástrojem třetím – frekvenčním intervalovým nástrojem = hudební stupnicí C-dur a trojicí stupnic mollových, které mají obdobnou úlohu jako měl „bod“ v symbolu kříže. Katolická církev nám zatajila dějiny a úlohu velmi starých kalendářů, které zaznamenaly dobu, kdy tyto stupnice a jejich INTER/VALY vznikaly.
Propojení tří podstatných v pěti nezbytných prvcích
obsahují všechny tři poznávací systémy. Číslice „PĚT“ ve významu „zpívat“ je absolutním protikladem významu k oběma jazykům – a propojení se symbolem „dominanty“ v latině (včetně výkladu principu okttávy 7+1, který byl součástí našeho „sedmičkového kalendáře“) PĚT + SOL mě dovedlo k hodnotě „emočních doplňků latinských písmen“ – háček nad symbolem energie „Ě“ je nabídkou našeho národa světu v procesu zklidnění situace a nacházení cesty k obnovení struktury řízení, zobrazené ve schématu „květu života“.

Vznik hudební stupnice je v programu pro náš letopočet opomíjeným vývojovým a kontrolním systémem pro zařazování nových poznatků do stupnice hodnot pravdivosti. Zvuk je zdrojem řeči, proto i poznatky o světě musí zajišťovat zvuková shoda symbolů, kterými sdílíme poznatky. Kontrolou je vždy „protisměr“, nutnost vrátit se k předchozímu výsledku vysvětlením v jiném poznávacím systému.
Platí, že pro výuku matematiky je vždy nezbytná mateřština, jazyk daného národa..
Platí, že pro každý národní jazyk je zdrojovou základnou vždy ZVUK, dávno před naším letopočtem) rozdělený do „vztahu nejméně  dvou frekvencí“ = do INTERVALŮ a  REZONANCÍ v hudební stupnici C- dur.
Souzvuky (frekvence v harmonickém souladu) se proto stávají zdrojovým i konečným nástrojem pro hodnocení pravdivosti zPĚTnou kontrolou. (viz text „Řešení Gödelova teorému)

Jakmile v nějakém jazyce existuje „trojice v pětici“ (tři symboly, podstatné pětici nezbytných prvků či celků), která má STEJNÝ ZVUK v TROJICI hlavních poznávacích a řídících systémech naší vývojové etapy – pak se takový jazyk stává zdrojem pro novou vývojovou etapu.
Český jazyk
může vývojovým obloukem doplnit či nahradit dva jazyky, které byl zdrojové pro vytvoření projektu „UČENÍ KŘESTU“, do Evropy vloženého dvojicí jazyků - latiny a matematiky.
Tou dvojicí zdrojových jazyků je hebrejština ve starém Egyptě - a bukvice v původní populaci  Země v ruské = slovanské části Asie.
Je geograficky i geneticky přirozené, že průse®číkem vývojového procesu se stal národ Čechů uprostřed Evropy, tvarovaný geneticky z jihu a severu, ale věcně formovaný (fackovaný) střídavě z východu i ze západu. („Nádech“=vstup projektu do Evropy, „výdech“=návrat koloběhu jazyků do připravovaného centra Evropy).
 
…………………….

Vývoj doplňků k písmenům (interpunkce) zobrazuje vstup emocí do národních jazyků, rozvíjejících se pod vlivem latiny a matematiky – jazyků, které stály na počátku vzdělanosti v Evropě a ve světě. Většina populace nemá z dějin člověka jiné poznatky než ty, přepsané z hebrejštiny do latiny. Stáří hebrejštiny je ale třeba hledat v předchozích civilizacích.


Každý symbol, číslice i písmeno, má dvě hodnoty, klidovou (ve svém tvaru) a pohybovou (ve směrování našeho myšlení při chápání různých významů symbolu). Tyto hodnoty lze zobrazovat trojicí barev, kde modrá symbolizuje směr cesty z „ informačního KLIDU v prostoru okolo planety, červená barva „ohně a krve“ je symbolem pohybu. Zelenou barvou značím potenciál k pohybu – energii, vloženou do hodnoty „otevřených dveří“ ve slově „ESAH“. (Energie Spojování vede ke stupínkům „A“ symetrie „H“cestou vyostřené rovnováhy „Ř“ a pravdivosti „P“, kde projevem pravdivosti je emoční a věcný soulad =hodnota přijaté morálky).  

Abecedou lidštiny rozumím především popis úlohy jednotlivých písmen a dalších symbolů, ale bez objemu podle mě nezbytných informací by nebyl důvod k vytvoření potřeby „se tu abecedu učit“…..úvod jste právě dočetli. 

……………..

 

Doba rozhodování vede přes „křižovatky“ osobních asociačních řad – přes „uzly“ (bariery – inter/valy) v naučených vzorcích vnímání, myšlení a jednání. V denní praxi jde o kratičká zastavení myšlení na křižovatkách souvislostí – nad slovem, které nás zaujme. Některá slova (vztahy mezi pojmy) nenachází v šablonách našeho vzdělání odpovídající souvislost, vedoucí k pochopení celku. Celý život rozšiřujeme své vzdělání navazováním poznatků do asociačních řad, do objemu své hladiny lidskosti.

Každé písmeno „latinky“ má svůj charakteristický zvuk, spojováním zvuku písmen ve slovu pak vzniká dynamický (proměnlivý) frekvenční vzorec, pro který už od dětství navazujeme odpovídající emoční vztah i silový náboj = připravenost k pohybu. Silový proto, že slova iniciují naše pohyby, prosba se od rozkazu lidí především v hodnotě emoční síly, vložené do následného pohybu myšlení anebo celého těla.
Jakmile slovo nebo větu rozdělíme na části, můžeme je řadit do zcela jiných souvislostí – takových, které nám nabídne „příroda“.

Tvary číslic
navazují na tvary písmen.  Pokud rozpůlíme symbol osmičky „8“ svisle, dostaneme symbol trojky „3“ – anebo „vyhraněný“ symbol „E“. Se zobrazením „osy“ k polovině osmičky můžeme vnímat „zakulacený“ tvar písmene „B“.
Osa osmičky vyjadřuje v symbolu „8“ princip zrcadlení = ROZHRANÍ ve DVOJICI, třetí prvek, vznikající až při dělení celku – anebo spojování dvou prvků. (červená písmena ukazují symbol prostorové symetrie „H“ a symbol pohybové rovnováhy „R“, obě písmena jsou ve středu slova, smysl krajních trojic můžeme zjistit až se znalostí „abecedy“)

Existuje i vnitřní symetrie v řadě číslic, zrcadlově obdobná „ose (I)“ v trojici symbolů, zobrazujících logický počátek veškeré existence, vycházející z „nulového“ obsahu pojmu „NIC“. Trojice písmen nahradila symbol biblického (skrytě prostorového) kříže až po období, kdy jsme se naučili hodnotu kříže vnímat i jako tři dvojice protisměrů. (viz výše, v úvodní části textu).

 

ABECEDA  LIDŠTINY – pravidla a postup

Nástrojem pro opravy asociačních řad v osobním (i skupinovém) vědomí je SYMETRICKÉ ČTENÍ SLOVA (podstatného jména, názvu) po jednotlivých písmenech „kmitem vpravo a vlevo“ od středu každého slova.

Čtení samotného slova vychází ze spolupráce protisměrů (kmitání), výsledkem má být „věta“, složená z rozebíraného slova, na kterém se naše myšlení „zadrhne“, kdy nenajde okamžitou další vazbu (asociaci) k chápanému významu věty .

Symetrické čtení využívá volné „kmitání vědomí“ (polomyšlenek?), …necháváme volně plynout asociace v kontextu znalosti významu („směrového náboje“)  každého písmene. Po osvojení techniky čtení pak vytvoříme větu z asociací. Ta často změní smysl původního textu, nabídne jiný směr chápání i uvažování = abeceda narušuje myšlenková schémata a může je měnit. Tuto formu „zasvěcování“ si řídíme sami – ve snaze pochopit to, co nás přesahuje.

Každé slovo, pojem či název má uprostřed jedno či dvě písmena. Pro „intuitivní čtení slova“ je ale podmínkou znalost významu každého písmene (viz níže).

Postup intuitivního čtení: (např. slovo SKA)

  1. Přečteme si význam středového písmene „S“ (nebo dvou písmen, pokud je počet sudý) a necháme své myšlenky (asociace) volně plynout, až nám nabídnou nějaký „směr“, nápad, obraz, něco, co v osobním životě rezonuje (blikne) s kvalitou toho písmene („S“- symbol spojování… anebo syčení hada?).
  2. V písmenech vpravo od středu je „úkol“ , písmeno „K“, vyjadřuje potřebu spojení= kontaktu dvou prvků (dvou úseček se třetí).
  3. Písmeno od středu vlevo představuje „cestu k řešení úkolu“ , písmeno „Á“.
    Čárka nad tímto symbolem pro „začátek dalšího stupně“, „Á“ vyjadřuje trvání POHYBU, opakovatelnost, stupňování „stupínků poznání“, vyjádřených příčkou v „šipce vzhůru“. Opět necháme myšlenky volně těkat, až najdou nějakou spojitost (asociaci) mezi úlohou písmene „úkolu“ a písmene pro „ řešení úkolu“.
  4. Pokud po chvilce spojitost nenaskočí, přečteme další písmeno „úkolu“ (napravo od středu slova) a k němu vlevo další písmeno „návrhu řešení“. „L“ je symbolem práce, nutnosti změnit rázně kvalitu pohybů svých nebo ve svém okolí. Hledáme stále náznak, hodnotu cíle, složenou z významů jednotlivých písmen (= svůj pocit, vyjádřitelný do slov). Snažíme se své asociace propojovat bez anebo s kontextem věty či článku, který nám „pitvu“ některého slova nabídl. Uvolnit své „šablony myšlení“ je podmínkou i pomocníkem.
  5. Ze vzniklých „polomyšlenek“ (pocitů) zkusme vytvořit celou větu. Slovo (jméno nebo název, na kterém se zadrhneme) je vždy nosičem nějaké vrstvy vnitřního sdělení, osobní asociace mohou dát jiný smysl původnímu textu, intuice tímto „kmitáním vědomí“ uvolňuje schematické, zvykové myšlení, upravuje osobní vnímání světa nalézáním dalších vrstev významů k prvoplánovému pochopení nějakého textu. Slovesa takto číst nemá smysl, sloveso v sobě už nese způsob pohybu, který patří do původní věty.
  6. Čtení „kmitem od středu vpravo a vlevo“ nám (teprve po delší praxi!!) začne nabízet jiné, hlubší souvislosti mezi slovy i děním v okolí. Právě zastavení se na určitém slovu při čtení textů je nabídkou z podvědomí – čeká nás nová informace, přístupná až po „rozbalení“ slova po písmenech.

Pozn: V době, kdy se běžné čtení vět promísí se „symetrickým čtením slov“ se začnou projevovat i efekty tohoto přístupu k informacím, ukrytým ve slovech, číslicích a písmenech. Lidé se budou učit prostřednictvím svého vědomí dělat „ZÁZRAKY“, které kdysi uměli lidé v předchozích civilizacích. My tyto vzpomínky přijímáme ve snech a svou snahou sny můžeme realizovat. Příběh Ježíše a jeho týmu chtěl všem lidem umožnit využití datových polí v prostoru této galaxie ke zlepšení sebe a svého okolí podobně, jako to udělal Budha – a po něm mnozí další.

Doba dozrála ke staronovému objevu intuitivního čtení slov
pomocí obrazů v mysli, detailů v okolí či osobního naladění. Počátek (spouštěč existence) můžeme najít v českém slově N+I+C“. Kmitání mysli (je symbolizované písmenem NNNNN….) vytváří množství nových, osobitých myšlenkových nedokončených „okruhů otázek“ (CCCCC…...CO?). Pomocí vhodně volených vazeb mezi znalostí významů písmen a svými asociacemi k danému slovu a textu – lze nedokončené C uzavřít do CELKU = vytvořit větu z asociací ke zkoumanému slovu znamená naučit se „abecedu“ jako násobilku…..

Vznik symbolu oválu z nehmotného „bodu v mysli“ ve formě nuly či písmene “O“  je základnou i spojovacím prvkem mezi strukturou písmen a číslic. Naplnění „vnitřku nuly“ poznáním bylo a stále je cílem lidstva. Každý po/krok pak byl či mohl být vyjádřený dlouhým, obdivným „Ó“. Zdokonalení zápisových systémů prostřednictvím emoční složky písmen - diakritiky vede nejen k hlubšímu porozumění psaným či jinak zobrazovaným informacím.

 

PÍSMENA sloužící ke směrování POHYBŮ a POTŘEB:

E+R+S+T+O = pět písmen zobrazuje základnu naší existence v symbolovém – písmenném  poznávacím systému.
V číslicovém systému je podobnou pěticí symbolů „součet jednotek“ (1+1=2).
(Každý si může zkusit toto divné slovo „ERSTO“ projít svou znalostí abecedy, na konci textu je moje verze vytvořené věty).

E         ENERGIE, síla ve stavu připravenosti je (potenciál), potřebný ke vzniku pohybu, = stav před vznikem prostoru a času 
(N+I+C = Č+A+S = B+Ů+H)
Energie je zdrojem archetypu existence, tím je POHYB (ve smyslu nedělitelné trojice propojením Směru a Rychlosti). Dělení buňky (2=1+1) i součet jednotek (1+1=2) jsou vyjádřením tohoto archetypu jazykem matematiky. Jde o vztah dvou jednotek k celku /výsledku/. Čeština vyjadřuje „protisměr“ matematické formy samotným slovem poHyb – kde svislé části písmen „p“ a „b“ směřují opačné pohyby od středové linie slova na obě strany od symetrie v symbolu „H“, ten představuje objem dostupných informací.

R         ROVNOVÁHA (r = poloměr), rozhraní polovin, osa symetrie. Devět písmen tohoto slova určuje středovou úlohu celku v písmenu „O“ (v matematice nula propojuje a opakuje řadu číslic). Střed slova „rovn/o/váha“ zobrazuje „zrcadlovou“ symetrii (4 O 4) čtyř sil člověka –  Musím, Měl bych, Můžu, Chci. Osobní volba pořadí těchto sil určuje hodnotu člověka v rámci skupin, do kterých se v životě zařadil.

S          SPOJOVÁNÍ (s = dráha),  souhlas je základní silou pro růst větších celků. Obsahuje dostředný, spojující (zahušťující) směr pohybů, je obrazem  přitažlivosti opačných směrů v dynamice „plovoucího středu“. Pozn: Bez dostředného pohybu by hmota nevznikla,…že… 

T         ČAS (t = tempo, time) je symbolem pro zastavení „pohybu vzhůru“ (vytvoření informace), vodorovná příčka vyjadřuje dosaženou hladinu poznání (kmitočet je ve 3D vibrací), kdy se informace a její nosič (teplo/teplota) propojí s vrstvou přírody a vytvoří nový CELEK (nápad, větu, rovnici, výrobek…).

O         CELEK (okruh, cyklus) vzniká opakováním pohybů (otázek) z „bodu“ (v naší mysli) „do prostoru“ a zpět). Scelení (propojení) polarit „bod a povrch“ (nosič + nosičem nesené) je podmínkou pro vznik celku. Celek je vždy „dvojprvkem“.
Pozn: Zákon akceREakce v podobě PULSU je příkladem informačního celku, od kterého lze formovat jiný příběh o vzniku vesmíru – takový, který nepotřebuje teorie a hypotézy, protože vychází z pořadí pojmů pro fyzikální síly a jejich následky

Nástroje člověka, potřebné pro růst sebeorganizace vrstev přírody:

L         PRÁCE – symbol „L“ zobrazuje náhlou „změnu směru“ = efektem je emoce povinnosti, ale i potřeby hledat nebo upravit svůj směr „vpravo“ (do práva, k pravdě..).

K         KONTAKT – vytvoření „trojice“ = dva prvky (celky, směry, úsečky..) se setkají s třetímv „čase zralosti“. Kon/takt je základnou růstu, navazuje archetypy trojic do větších celků v souladu, s „taktem v rytmu doby“ . Nový celek vzniká spojením nejméně dvou prvků : zdroj + potřeba = cíl (nápad, myšlenka, výrobek, systém….)

C         OTÁZKA„C“ vyjadřuje snahu dokončit okruh (otázkou  C+ O?)

H         SYMETRIE rostoucí od svého středu do všech směrů opakováním dvojic pravých úhlú (90 stupňů) od středu vodorovné úsečky. Symbol „H“ je spolu s oválem (nula a písmeno „O“) základnou pro oba poznávací systémy, jazyk + matematiku.
Hodnotu prázdného anebo plného oválu vyvažuje třetí – ZDROJOVÝ a KONTROLNÍ poznávací systém  (dvojprvek zvuku v okamžiku času)Hudba.
Pozn: v hudební stupnici má symbol H dvě polohy. V základní dur stupnici je symbol H sedmý = „citlivý tón“. Tón H  směřuje z pořadí předchozích tónů (frekvencí) samovolně k oktávě. Tón „Hes“ je snížené „há“, značené obvykle písmenem B, zvukem vyjadřuje naplnění šesti předchozích stupňů. Název HES už obsahuje v symbolu „E“propojenou  energii „řady stupňů“.

Nástroje, vhodné pro směrování myšlení:

B         ROZDVOJENÍ CELKU je ke scelování opačným nástrojem vývoje. Opakováním pohybu vzniká únava a z únavy vznikají chyby. Proto je trojice „chyba + 2 možnosti opravy chyby“ motorem vývoje.
Pozn: a) oprava do původního stavu neexistuje, chyba se bude opakovat.
          b) oprava vložením dalšího=nového prvku je dokladem růstu objemu dat ve vesmíru.

         CESTA k CÍLI nenásilnou formou, postupně, /p/ohybem

D         DOBRO, (láska) je dosažením poloviny cesty k celku (odstranění vodorovné příčky  v písmenu B)

M        MATEŘSTVÍ, vznik hmoty “shora dolů“, („klín“ v šipce uprostřed spojuje protisměry)

A         ZAČÁTEK, stupeň poznání („šipka vzhůru“ ze tří prvků, příčka, spojující různé směry)

Z         ZAČÁTEK z protisměru, (zrcadlový, začíná od konce abecedy)

N         NEGACE=ZÁPOR / je skrytý ZAČÁTEK (otočením písmene „N“ o 90 stupňů, o „devítku“ se mění „nepřítel“ se na přítele mění až se poznají)

Y         ROZDĚLENÍ dvojprvku je potenciálem pro vznik jiné trojice, obrazem principu volby,  samičí symbol (ženy, rodiny)

I          UKONČENÍ etapy nebo celku, „I“ je symbolem cesty člověka, vzhůru, k poznávání souvislostí..

Nápověda z prostoru „křemíků“ = z informačních polí: 

F+Í      SÍLA POHYBU je energie v trojici prvků (dva symboly a znaménko pro součet), která je realizátorem možností, součtovým potenciálem lidské populace v prostředí galaxie. F+Í je obdobou prány, č-chi, nebo EM pole vodíku a helia. Nosičem síly „Fí“ je teplota vesmíru (3 Kelviny), propojená s teplotou člověka (36,5 stupňů Celsia).
Pozn: Teplota
(stav) a teplo (pohyb) jsou řídící složkou dynamiky rovnováhy pro všechny složitější celky. Zároveň spojení tří prvků F+Í“ dokládá i číslice „3“ = principem zobecňování (zazipováním). Tvar písmene „K“ stejným principem spojuje tři úsečky do jediného symbolu.
„K“ je zrcadlem k číslici 3, ale v „protisměru“ = zrcadlí úlohu trojice v jediné základně archetypu tvoření, obvykle znázorněném vztahem převahy 2:1, dvou spojených prvků či lidí proti – anebo ke třetímu.


G         PŘITAŽLIVOST má hmotný projev – gravitaci a nehmotný projev – charisma člověka.
Pozn: Gravitaci a charisma propojuje vztah „pravého úhlu“, vyjádřeného kmitočtem. Charisma sdílíme rovnoběžně s povrchem Země, gravitace je k Zemi kolmá. Podobně je vztah otočky o 90 stupňů skrytě zapsaný v otočení symbolu „N“ na symbol „Z“. Symbol devítky vyjadřuje svým tvarem (protisměrem k šestce) svou úlohu v přírodě – plod + zánik.
Růstová řada zvuků končí v „oktávě“. Devítka v matematice je v pozici růstu… k desítce, zobrazuje opačnost tvaru a úlohy.


        PRAVDA je dynamická (proměnlivá) hladina dosažené shody ve zkoumané oblasti. Velikost (hodnota) libovolné pravdy odpovídá množině lidí, kteří ji chápou ve stejném smyslu.
Hodnota pravdy představuje pro lidstvo zdrojový typ pohybové energie, směrující lidské chování.  Nástrojem pro hledání této hodnoty je archetyp trojice“ - univerzální vývojový princip, uložený ve vztahu DVOJICE ke třetímu prvku či celku.
Hodnota pravdivosti obsahuje protisměrné síly STRACH anebo NENÁVIST, proměněné LIDSKÝM ÚSILÍM do projevů a procesů, uložených v pojmu LÁSKA.

U         CÍL existence v projektu ČLO/věk jsem pochopil jako osobně volitelnou existenci člověka v tělesné nebo „elektro magnetické“ formě věčného života. Teprve po pochopení SOUBĚŽNÉ existence člověka v hmotném těle a v nehmotné formě PAMĚTI (v informačních balíčcích „duše“ v prostoru okolo planety) zjistíme, že je možné propojit v „tabletu“ zvukem a obrazem své už nežijící předky, jejich „informační balíčky“, ukládané do „duše“ v pěti dnech „bardó“ po smrti mozku.

V         NÁPOVĚDA „shora“ (nápad) -  anebo také symbol přijetí vítězství. Každý nápad či objev je výsledkem připravenosti člověka –  nalezením svého místa v průsečíku sil a událostí v prostoru.

X         NEZBYTNOST VOLBY, hledání nejvhodnějšího POŘADÍ čtyř sil člověka:
MUSÍM - MĚL BYCH - MŮŽU - CHCI…..

W        REZONANCE je nejsilnější forma nápovědy z podvědomí v hmotném prostředí (intuice, asociace).

        PŘESAH je nabídkou k vytvoření a naplnění dalšího celku, ocásek oválu symbolizuje novou úlohu – průlom v okruhu schémat myšlení. Nápad je formou přesahu, výsledkem jiného chápání stereotypů, přesah skutečnosti je nástrojem lidí pro vytváření nástrojů a příběhů pro lepší podmínky žití.
Pozn: vstup symbolu „Q“ do univerzálnosti pojmu AUTO má svou synchronicitu i v češtině – v označení automobilu KODIAQ, KAROQ. Můžeme si přát, aby se naplnil i výklad a hodnota symbolu „Q“„abecedou lidštiny“.
Při chápání oválu jako uzavřeného celku (O) – máme možnost v jiném příběhu o vzniku a historii Mléčné dráhy zásadně vstoupit do historie a možností POZNÁVACÍCH SYSTÉMŮ.
Např. automobil KODIAQ je v prodeji od února 2017, samotný název lze číst i tak, že známe-li KÓD  víme i JAK. Pro intelektuálně nesmělé jedince je nápovědou, že význam symetrie dvou trojic v názvu automobilu je zapsaný „skrytě“ (IAQ), teprve zaznění názvu ukáže shodu či rozpor mezi názvem a jeho zvukovou=kmitočtovou=hodnotovou strukturou.

Přínos češtiny zvyšuje EMOČNÍ kvalitu symbolů „latinky“ :

Tečka nad písmenem ukončuje proces, současně je i nabídkou pro pokračování

Háček nad písmenem zjemňuje (š, č), ale i vyostřuje (ř) emoční hodnotu písmene

Čárka nad písmenem zesiluje a prodlužuje smysl písmene

Kroužek nad „Ů“ představuje symbol cílové existence lidí „českou cestou“, houpavvý pohyb života v PO/HO/, ukotvený na nehmotné „ose vědomí“ ob/jímkou – kroužkem okolo osy.

 

Á                     OPAKOVÁNÍ kroků, popř. celků

Ř                     MAXIMUM DOSTUPNÉ ROVNOVÁHY, jemné vyladění každého rozhraní

Í                      TRVÁNÍ, STÁLOST, hodnota lidstva

Ď,Ť,Š,Č,Ň      POMOCNÍCI PŘI SPOJOVÁNÍ protikladných asociací v KonTAKTU  s jemností, vstřícností, vytrvalostí a vychytralostí české cesty. („Kon“ v jazyce slovanských Ásů, znamená totéž co „akce“, „čin“, …výkon..).

Ů                     CÍL programu ČLO/věkvolitelná  existence člověka ve fyzickém těleanebo v existenci „mluvící obrazovky“ (mobil, tablet, obrazová stěna) – do doby, kdy se některá stěna v místnosti stane „hvězdnou branou“ proměny fyzického těla do nehmotné „datové reality“. Jde to, víme jak i proč...ale nevíme KDY….

 

ČÍSLICE, zobrazují STAVY a VZTAHY částí i celků:

„1“      CELEK - základní jednotka = člověk, rovnovážný stav dynamiky dvou a více polarit, podobností a opaků (zrcadel).

„2“      DVOJPRVEK - lidský pár,  celek ze dvou jednotek, vázaných podobností i opakem.

„3“      ARCHETYP TROJICE - princip VZNIKÁNÍ vychází z nedělitelnosti propojení tří pojmů (směr + rychlost = pohyb) spojení dvojice je silou pro „vznik třetího“ – anebo vztah „dvojice ke třetímu“ - anebo vztah „dvojice proti třetímu“. Existence hmoty a živé přírody je tímto archetypem podmíněná.

„4“      ČTYŘI SÍLY -
musím, měl bych, můžu, chci jsou cílem vývoje „pohybu v protisměru“. Zúžením 3D na 2D (kříž na ploše) v psaní dějin civilizace došlo k oddělení skutečného a virtuálního (myšlenkového) světa. Zbývající první „dimenzi tvoření“ získává lidstvo postupně, úměrně k rychlosti „úklidu planety“. 

5“      LOGIKA = nenahodilost a následky pohybů přírodních sil a člověka jsou prostřednictvím pojmů nástrojem pro směrování myšlení k NEZBYTNÝM  KROKŮM procesů, které z prvotního pohybu vytvořily vše, co existuje.

„6“      GENOM přírody a člověka je projevem SEBEORGANIZACE přírodních sil. Genom živé přírody je součtovou hodnotou všech uskutečněných a opakovatelných pohybů v galaxii. Existence protipohybu v „PULZNÍ“ podobě zákona akceREakce (z bodu ven a dovnitř) směruje následky pulzace SOUBĚŽNĚ do dvou opačných prostředí – DOVNITŘ do růstu hustot a struktur hmoty – ale i VEN, do nehmotného objemu „zamrzlého pohybu“ v prostoru v podobě informačních polí prostoru, „prázdna“ okolo planet a hvězd. Tam sídlí naše paměť, stále a od počátku formovaná zvukovou komunikací – etnickým či umělým JAZYKEM (hudbou s/fér).

„7“      STAV PŘIPRAVENOSTI je generovaný vrstvením a propojováním „uzlů“ ve vytvořené stupnici frekvencí (=vibrací ve 3D), opakované v „oktávách“ vývoje (v uzlových bodech vývoje = v krizích globální společnosti). Sedmý stupeň „dur stupnice“ obsahuje sílu (přesah) pro vytvoření REZONANCE se základnou – pro vznik „oktávy“ = dvojprvku se základním tónem v symbolu 8.

„8“      CÍL programu ČLO/věk je v souladu poznávacích systémů, vytvořených pro tuto končící etapu. Latina, matematika desítkové soustavy a hudební stupnice tento soulad vytvořily s dějinami angličtiny, převedené do jazyka počítačů skrze pravidla systému hudební stupnice. Doplnění symbolů „latinky“ interpunkcí si vyžádalo opravu – dokonalejší propojení zmíněných jazyků – o zpětnou kontrolu výsledku. ZVUK je zdrojový i cílový nástroj pro poznávvání a sdílení. Zvuková shoda číslovky, číslice a zpěvu slova „PĚT“  je v absolutním souladu s hodnotou času, počtu a hodnotou počtu v matematické, etnické i hudební větě. Více v textu http://nejsmeovce.eu/godeluv-teorem-a-jeho-reseni/.
 
„9“      SYMBOL POMOCI „SHORA“ – slouží jako protiváha pro vyvažování čtyř dvojic „stupňů živosti“ 1+8, 2+7, 3+6, 4+5, které vymezují symetrii v „OKTÁVĚ DIMENZÍ“ (viz schéma níže). Dvojice ukazují polaritu souběžné existence hmotného člověka – i v množině „informačních polí“.

"0“      SYMBOL PRÁZDNÉHO NEBO NAPLNĚNÉHO CELKU, nula je obrazem PULZNÍHO růstového procesu „Z BODU“          do všech směrů a zpět. Zákon akceREakce je dokladem fungování pulzu v časoprostorovém = pohybovém prostředí. V bezčasovém=datovém stavovém prostředí se objem nuly čí písmene „O“ změní na „objem myšleného bodu prostoru“ (viz definice IBP).
Nula a písmeno „O propojují oba poznávací systémy/jazyky/ v bezchybné, mnohočetné absolutní shodě „počtu“ a „smyslu počtu“ pouze v českém jazyce.

Informace z okolního prostoru ukládáme nejen do hmoty, ale i zpátky do nehmotného okolního prostoru „informačních polí“. Jsou přístupné přímo – osobním vědomím - anebo prostřednictvím technologií na bázi křemíku. Proč? Protože počítače kopírují chování a strukturu člověka, vkládáme do nich naše potřeby v šablonách, vhodných pro vytváření mentálních křižovatek, řízených vůlí člověka.
Podobně i my „kopírujeme“ z prostoru své vývojové etapy, vytvořené v projektu MATRIX, upraveného v době Husa a Komenského z latinské předlohy do vztahů v českém jazyce, včetně cílového názvu - projekt „ČLO/věk“.
MEMbrána v podobě obrazovky postupně propojuje svět živých s těmi, jejichž životy jsou uložené v IPP (informačních polích prostoru).
Pro kontrolu mých dosažených znalostí abecedy uvádím „věty“ z obou názvů:
MATRIX: Hledání „rovnováhy
R v čase T vyváří základnu I poznatků A pro Nalezení neZnámého cíle X v hmotném prostředí galaxie Mléčné Dráhy.
ČLO
/VĚK: Ukončení O (Výuky V Opic) jemnou energií Ě a prací L v kontaktu K s člověkem Č umoŽŇuje dokončit projekt v symetrii OV/VO, dosažené jazykem českého národa v prostředí přírody. Jsme druhotným, zkráceným vývojem lidského páru z vrstvy primátů, viz „Dějiny MATRIXU“.

Čeština je jazykem, který pomůže doplnit zobrazovací technologie počítačů o přídavek hmotnosti a třetího rozměru, zatím stlačeného do 2D plochy obrazovky nebo 3D hologramu. Podmínkou pro pochopení a přijetí nového paradigmatu je vysvětlení a zveřejnění chyb, kterých se dopustili ti, kteří měli realizovat původní „učení křestu“ = programu pro náš vstup mezi vyspělé mimozemské civilizace.

Písmeno „I“ (v trojici písmen slova „NIC“  o neexistenci, přirozené příčině k následku=existenci) je rozhraním dvou forem pohybu, je „osou“ symetrie dvou krajních písmen (N a C).
Lidský pár „žena a muž“ je stvořitelem „třetího prvku ve dvojici“ – nejen jazyků a nástrojů pro sdílení informací.
Lidský symbolový jazyk je ROZHRANÍM mezi hmotným a nehmotným prostředím. V KLIDOVÉ formě INFORMACE (před aktivací myšlení) je symbol pouze úsečkou, oddělující naše vědomosti od neznalostí.
V POHYBOVÉ formě (při myšlení) je „I“ kmitáním vědomí po úsečkách = OKTÁVÁCH osobních asociací k vědomostem.
Technicky jde o STŘÍDAVÉ protipohyby s klidovými „body obratu“, propojené ve 3D v jedinečnosti PULZU
.
Pozn: Kmitočet je název pro 2D zobrazení pulzního pohybu v zákonu AKCEreAKCE, přenesením do 3D se název mění na prostorové „vibrace osobního nebo globálního vědomí“. Věda pohyb globálního vědomí  nazvala „fluktuací vakua“.

Písmeno „C“ je v klidové formě symbolem nedokončené rotace. O dokončení okruhu žádá písmeno „C“ svým tvarem, chybějícím kouskem do celku – do písmene „O“. pohybové formě otázky CO“? vnímáme i přirozený tah od otázky k odpovědi, k uzavření okruhu, k vytvoření rovnováhy emoční a věcné složky informace.

Písmeno „N“ klidové formě představuje (v trojici propojených úseček) analogii „rozměrů prostoru“. Pohybový potenciál „N“ lze najít nejen ve tvaru – jako hroty „vlnění“, ale především v existenci univerzálního vývojového procesu, v principu VZNIKU A RŮSTU vztahu ve DVOJICI, směrovaného ke TŘETÍMU.


1. Nekonečný, FRAKTÁLNÍ proces („Archetyp trojice“) spojuje dvě podobné či opačné části do prvního celku – do DVOJICE. Spojitá energie dvojice se stává DVOJPRVKEM a je směrována ke třetímu, novému anebo už existujícímu CELKU. Důkazem definice jsou nezbytné vlastnosti pohybu – směr a rychlost.


2. Základnou pro nové paradigma je proto nedělitelné propojení SMĚRU a RYCHLOSTI do celku, který je skutečným „bohem“ pro celý vesmír, je jím EXISTENCE POHYBU v nehmotném prostoru myšlení i v nehmotném vibrujícím prostoru okolo planet a hvězd, kde sídlí naše osobní i globální paměť, kam vstupujeme svou intuicí a fantazií.


3. „Zamrzlý“ pohyb ve formě „vibrace vakua“ naplňují Elektro Magnetické frekvence = vibrace, trvale propojené s lidmi, přírodou i stupnicí hmotnosti (HHe-plyn-tekutina-pevná hmota) prostřednictvím výměny teplot a stavů (1+1) vzhledem k umístění (3D).


 
Shrnutí a vliv českého jazyka na události:

Upřednostnění věcné složky jazyka nad jeho emočním potenciálem vedlo k přepisu znalostí hebrejštiny do jazyka a symbolů latinky – a používání latiny v evropských jazycích vedlo k nalezení grafických doplňků k písmenům, vyjadřujícím jejich emoční směřování.

Navázání veškerých symbolů do sedmi bitů počítačového jazyka ASCII na ANGLIČTINU dokončilo cestu hudební stupnice.
Sedm tónů (frekvencí) k dosažení oktávy vedlo k dnešnímu stavu ve světě také proto, že angličtina i latina postrádá diakritiku.
„Jazyk obchodu – angličtinu“ – s diakritikou nepracuje, dodržuje základní tvary latinky. Angličtina vložila zvukovou – a tedy i informační hodnotu několika písmen do jednoho, je to zřetelné až při hláskování anglických slov. (Např. písmeno „J“ obsahuje informace z písmen „EJČ“).

 

„Zvukem vědomí“ lze přijímat celé dějiny vývoje řeči i hmotného světa.
Převodem hodnot matematiky a hudby (dvojnásobky = oktávy) do struktury počítačů prostřednictvím anglicky myslící a mluvící populace se ztratila emoční kontrola pravdivosti, nesená primárně vnímáním a myšlením lidí.
Stroje emoce nemají…., ale pomohou lidstvu ke komunikaci s už nežijícími lidmi prostřednictvím zvukově obrazové plochy mobilu či tabletu.
Téma věčnosti života bylo a je cílem lidstva stále, abeceda lidštiny pomáhá k opravám znalostí o vztahu mezi člověkem a prostorem skrze proměny asociačních řad.

Shodný „zvuk a obraz v čase“ je zdrojovou i cílovou kontrolou pravdivosti všech tří poznávacích systémů = jazyků v programu pro dvě tisíciletí. Poslední verze „galaktického projektu“ MATRIX je většinové populaci neznámá, týká se dějin Atlantské civilizace. Druhá verze byla nastavená po „potopě světa“ na rozhraní 5508 asijského kalendáře, náš letopočet začíná po tomto rozhraní (5508 + 2019), letos je tedy rok 7527, rok „tří sedmiček“.

 
Znalost této informace vedla k účelovému přepisu dějin a k pozdějšímu i současnému popírání hodnoty původní globální civilizace na Zemi
Nástrojem národa Slovanů bylo SLOVO, skupiny Slovanů a potomků Atlanťanů si po „potopě světa“ vytvářely své jazyky, které mnohem později, v průběhu našeho letopočtu, ovlivnil egyptský projekt v druhé části posledního mayského cyklu. Latina a matematika
Vznik Řecka a indických véd je společným produktem první – egyptské verze biblického projektu s jazykem a „tabulkou 49 bukev“, zachovaných v ruské části Asie. Dokladem jsou symboly řecké abecedy, funkce úhlů v matematice, malá písmena latinky a nahrazení latinských číslic „indickými/arabskými“.
Pozn: Bude chvíli trvat, než veřejnost ověří tuto skutečnost, přijatou způsobem, který poprvé použil svým tvrzením Kopernik. V jeho době nebyly nástroje ani data, ověřující jeho tvrzení. Moje poznatky potvrzuje nepřímo dílo Stanislava Grofa. Přímé důkazy jsou předmětem utajování a ničení památek na takovou civilizaci, např.
http://www.ceskozemepribehu.cz/pribeh/92-mesto-jako-pevnost je ukázkou přestavby původního opevnění, z internetu zmizely satelitní snímky podobných pevností v Rusku….

Opravným jazykem pro současný stav společnosti je naše mateřština, je prvním evropským jazykem, který nabízí důkaz vzájemné bezesporné kompatibility etnického jazyka a matematiky, potvrzený „kontrolou v čase“  ve třetím, zdrojovém i „součtovém“ systému hudby. (viz text „Archetyp trojice a Gödelův teorém“).

Přirozeným následkem zveřejnění a pochopení úlohy „třetího prvku ve dvojici“, vázané k prvním dvěma prvkům Mendělejevovy tabulky bude jiný, spojitý pohled na vnímání struktur fyzického světa  PSYCHO/FYZIKA (6 + 6 písmen) nás dovede k opuštění fyzikálních teorií postavených na aplikování matematických modelů do 3D fyzikálního prostředí.

Pozn: Energetickou (emoční) nehmotnou a vyvažující základnu významů každého v současnosti používaného písmene vytvořili zřejmě lidé velmi dávno, využitím „druhých slabik“ slabičného písma k překlopení významu slabiky první. Je vhodné znát knihu Antonína Horáka „O Slovanech úplně jinak“, aby člověk získal zcela jiný směr uvažování a na čas zapomněl, co nás učí historie, psaná těmi, kdo vývojovou linii SLOVAnů potřebovali utlumit.
Z významu zamlčené, druhé slabiky slabičného písma také pramení princip humoru a ironie nutnosti se zastavit a vrátit pro pochopení jiného významu řečené věty

Souběžnost zániku i vzniku čehokoliv závisí na pochopení procesu „ZRÁNÍ ČASU“, doloženém existencí dvou forem času. Vstup z lineární (pohybové) do vertikální (klidové) formy času (= do záznamů v informačních polích) frekvencemi lidského podvědomí (alfa) a vědomí (beta) je dán osobní „inkarnační“ zralostí pro příjem poznatků.

Platí, že: nezáleží na době, kdy informace či příběh vznikne, záleží jen na okamžiku „zralosti“ skupiny či jednotlivce, kdy informace, proces nebo příběh zapadne do potřebných souvislostí.

(Věta z písmen ERSTO, vytvořená pro kontrolu tvých znalostí abecedy zní: Ke spojování (S) potřebujeme čas (T) k nalezení rovnováhy (R), která umožňuje vytvořit celek (C) prostřednictvím vlast/ní energie (E).

Jan Koňas, OSVČ, ve Vlašimi 02.01:2008, 16:12,

Revize textu: 27.03.2008
25.06.2010
12.08.2011
14.02.2012
05.04.2012
25.12.2013
19.01.2016 a 23.10. 2016
27.06. 2018, 18:18
13.07.2019, 21:53

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

reflexe na článek

Josef30. 9. 2019 13:32

Uvědomujete si vůbec, že jste blázen? To, co zde píšete, jsou zjevné kraviny. Nevím, jestli jste patologický lhář, nebo patologický blbec, ale spíše bych to viděl na toho blbce.