Jdi na obsah Jdi na menu
 


ABECEDA LIDŠTINY

11. 12. 2019

ABECEDA  LIDŠTINY, základna existence

Text má dvě části,  nové paradigma existence hmoty a života je postavené na hodnotách obecných pojmů, ke kterým se lidská civilizace dostala v procesu ZRÁNÍ, hlubším chápáním souvislostí. Základní vývojové vztahy (paradigma) platné pro naší galaxii lze popsat jinou konstrukcí vznikání a zanikání hmotného prostředí, než kterou nám nabízí věda, vyrostlá z biblického příběhu - učebnice pro výchovu poslušného člověka.

Každý dlouhodobý projekt byl a je nastavovaný novým počítáním roků – letopočtem. Velmi staré kalendáře Číny a Ruska byly určujícím nástrojem pro vytvoření indického a našeho „sedmičkového“ kalendáře.
Přicházející paradigma je postavené na nejstarším známém kalendáři mayské civilizace, přestože pro jeho dlouhé cykly (26 000let) nemá věda ani známé dějiny logické zdůvodnění. Tento a dva další základní texty vznikaly po vědomém vstupu do „informačních polí v prostoru“ při střídavém prolínání beta a alfa frekvence mozku. Převahu beta frekvence známe pod slovem intuice, převahu alfa frekvence v bdělém stavu lékaři označují jako „rozdvojení osobnosti“ – psychickou poruchu. Je na čtenáři, aby poznal rozdíl, protože podobně jako „abeceda lidštiny“ vznikala i Mendělejevova tabulka „chemických“ prvků anebo objevy neobyčejných vlastností vody ve vynálezech Viktora Schaubergera, původem lesníka bez odborného vzdělání.
Voda + snaha poznat nové souvislosti spojuje Viktora a mě do DVOJICE, úloha vodíku ve vodě nás posunula až k reálnému popisu vznikání hmotného prostředí v galaxii. Viktor nabídl pohled do budoucnosti (princip jeho gravitačního motoru byl testovaný ve Kbelích u Prahy na konci druhé světové války).
Můj přínos popisuje proces VZNIKÁNÍ ze základny, bez které vznikání nefunguje. Tou je trojjedinost vzniku POHYBU, který nahradí biblického „boha“ v další vývojové etapě.

Naše existence vychází z pochopení logické návaznosti obecných pojmů. Nehmotnost pojmů naplňuje obecně platnou zkušenost cesty „od nápadu k výrobku“.
Příběh o vznikání vychází z „NICu“ (z neexistence) do rozhraní hustot, forem hmoty a do cykličnosti živých = variabilních forem existence.
Nástrojem paradigmatu je proces „SEBEŘÍZENÍ“samospád převahy energie dvojice, směrované ke třetímu (prvku či celku).
Důkazem samospádu v nehmotném světě pojmů je tvrzení, že bez SMĚRU a RYCHLOSTI by POHYB nemohl vzniknout.  Stejným důkazem v absolutní hodnotě shody je hmotná existence procesu proměny housenky v motýla v prostředí kukly.
Pojem KUKLAshodnou propojovací úlohu s písmenem „a“ a znaménkem „+“, symboly pro zápis pohybu myšlenek (písmena a číslice) jsou prostředníkem, obsahují „program a energii“ pro vytvoření společného cíle. Biblické „SLOVO“ dostává oporu ve spojování vědeckých a „nevědeckých“ (duchovních) slovníků.

První z tří textů, určujících úlohu nového paradigmatu je Abeceda lidštiny. Formulace tří trojic pojmových vztahů, definuje EXISTUJÍCÍ skutečnost v postupné růstové (fraktální) formě vytváření nových sruktur. Na konci textu uvádím pro každé písmeno latinky jeho praktické využití při obnově intuice a osobního směrování myšlení.  Praxe v užívání abecedy lidštiny mění uspořádání naučených souvislostí v denní praxí každého člověka, který je zralý pro pochopení a užití hodnot této trojice trojic:

a) Existuje stálá „dvojice“ – informace + její nosič. Propojením (+) dvou prvků (nebo celků) vzniká nová energie = vztah = třetí prvek ve dvojici, který je její nedílnou součástí.

b) Existují VRSTVY SEBEŘÍZENÍ, samospád pohybových sil v podobě nezbytných následků pohybu. Trvalý pohyb obsahuje směr + rychlost = setrvačnost. Setrvačnost je potenciálem tlaku, který se při dopadu na překážku (do hustšího prostředí) mění na hmotnost.

c) Existuje opakovatelnost zákona akce/RE/akce. Tři části tohoto zákona (ale i každé dvojice!!) vychází ze základního VZTAHU mezi vodíkem a heliem.
Oba prvky jsou zdrojem základního kmitočtu – pohybové síly – nezbytné pro přenos informace v prostředí sluneční soustavy i galaxie. Slunce plní úlohu „kukly“ tak, že pohyb (kmitočet) vodíku (cca 2x rychlejší než světlo) vstupuje do slunce ze všech směrů – Aze slunce vychází jiný vodík, proměněný a uzavřený do atomů helia, vyzařovaných do prostoru k planetám. Srážky protisměrných vodíků proměňují část rychlosti vodíku na vyzařování světla a na opačný směr zbytkové rychlosti uvnitř helia. Pochopením totoho procesprojektuu se otevírá jiná konstrukce fyziky – PSYCHOFYZIKA, nastavená dvojící pánů Webera a Fechnera, kterou si dovoluji posunout z matematického prostředí do zvukového = reálného prostředí kmitočtů . Nástrojem pro vznik abecedy lidštiny je stejný princip třetího prvku ve DVOJICI, k pochopení vzniku hudební stupnice mi pomohl „informační balíček“ od IMHOtepa + řeč národa, který vytvořil zvuk a hodnotu symbolu nejvyšší rovnováhy – písmene „Ř“.
Helios (slunce) a Řecko je kolébkou naší civilizace v jiném, skutečném příběhu o dějinách biblického příběhu ….v době před dvojím nastavením našeho letopočtu.
Řecká abeceda je předstupněm vědeckého způsobu myšlení – zkoumání dějin z opačného směru – od existující hmoty. Symetrii (souběžnost protisměru v podvědomí) obou vývojových procesů dokládá název atomu vodíku v latině  ATOM/H H/MOTA.

Vztah spojování prvních dvou prvků Mendělejevovy tabulky rozebírám ve textuInformační bod prostoru“. V lidském prostředí je tou třetí spojitou silou vztah dvojice LÁSKA, ale její začátek je nezbytné najít v PROPOJENÍ dvou základních prvků tabulky.

Třetí text dokládá existenci nového paradigmatu zařazením biblického příběhu do vztahu k poslednímu dlouhému cyklu mayského kalendáře. Dějiny MATRIXU“ jsou odvážným až drzým pokusem nalezení důvodu pro vznik a vývoj lidstva našeho typu v tomto nesmírně dlouhém genetickém projektu, jehož začátek je třeba hledat v degenerativních změnách komunikace v galaxii.  Původní „učení křestu“ vytvořené v Egyptě (po potopě světa) je příběhem o vzniku původní a doplněné verze biblického příběhu - včetně zkreslené formy křesťanství, kterou jsme museli prožít, aby vznikly technologie a poznatky, potřebné ke vstupu mezi vyspělé galaktické lidské civilizace.

Cílem tohoto textu je nabídnout v „abecedě lidštiny“ nástroj pro vyladění nebo opravy vnitřních asociačních řad k vědomostem a zkušenostem, které si vytváříme během života.

Je přirozené, že převedení zvuku do tvaru písmene vytváří v myšlení řadu pocitů, vázaných k paměti a předchozí zkušenosti s podobným zvukem. Každé písmeno má své vlastní dějiny a vlastnosti, svým způsobem obdobné vlastnostem chemických prvků Mendělejevovy tabulky.   Pochopením slov jsme se naučili směrovat své myšlení do pohybů celého těla, ale znalost smyslu každého písmene umožňuje NAJÍT a upravovat hluboko ve vědomí uložené křižovatky asociací. Zvykové chápání celých slov se přes obsah každého písmene dostává do hlubšího propojení osobního vědomí s podvědomím skupiny (národního jazyka) v denním režimu (beta frekvence mozku).

 
Emoce jsou přímo vázané se svalovou a teplotní strukturou člověka. V dějinách vzniku a vývoje rozhodovacího procesu představují emoce SAMOSPÁD INFORMACÍ zachycených a uložených ve VĚDOMÍ – většinou mluvíme o cítění či prociťování.
V člověku se zachoval samospád emocí ve formě instinktů. Z vědeckých poznatků  je zřejmé, že v dějinách lidstva došlo v určitém období k nápadnému zvětšování mozkových hemisfér. To mi pomohlo k formování procesu, který jsem nazval „kmit vstupní informace“. Jde o nevědomý návrat přijaté  informace do prostoru „duše“, kde tato „zpětná kontrola“  zajišťuje  její přijatelnou hodnotu  – vstřebatelnou do okamžitého stavu člověka. Nepřipraveností člověka vznikají výpadky paměti - anebo připravenost vědomí a podvědomí  člověka vytvoří INTUICI – přesah skutečnosti či nové propojení uložených informací.
 Současně „kmit informace“ brání vzniku nahodilosti – výsledkem je slovo OPATRNOST.

 
Vznik inteligence je vázaný dynamickou rovnováhou VOLBY ZE DVOU MOŽNOSTÍ, kontrolovanou nejen okolním prostředím, ale i v hluboce vědomí uloženou hodnotou morálky a svědomí. K této části lidské DNA musím zmínit alespoň stupnici rozhraní.

Pro pochopení abecedy na cestě k lidskosti se musíme vrátit do VRSTEV  SEBEŘÍZENÍ živé přírody, které oddělují SAMOSPÁD setrvačnosti od inteligence  přírody.

V říši rostlin  růst schopnosti sebeřízení probíhá v reakcích na vnější vlivy – na změny TEPLOT, VLHKOSTI a POHYBŮ v okolí. Tato trojice řídí celý cyklus rostlin, pohyby, dopadající na rostlinu vyvolávají odezvu ve změně její struktury (kolínko, zpevňující stonek při silnějším větru) a záznamy změn teplot a vlhkosti se ukládají dovnitř rostliny. Variabilitu skupenství vody řídí přicházející teplo ze slunce, spolu s vodou dokládá dvojic + vzniklou energii, která je motorem  celého procesu sebeřízení ve formování úložiště paměťových záznamů v této vývojové vrstvě přírody. Výsledek cykličnosti vnějších a vnitřních vlivů se v říši rostlin ukládá do vnitřního paměťového celku s nesamostatným pohybemdo semínka.

Říše zvířat je vyšší formou sebeřídícího procesu, ukládá vlivy vnějšího a vnitřního prostředí do složitější formy „semínka=paměti – do dvou navazujících forem – do hlídání nesamostatnosti vajíčka, do kterého přecházejí rezonancí tepla informace matky k uloženým datům nižší říše rostlin (při sedění na vejcích) a do zápisu vnějších vlivů  (mimikry vejce,   hustota obalu). Po vylíhnutí pokračuje rezonanční převod zkušeností ze stávajícího života – energie dvojice takto vygenerovala proces učení.  V této vrstvě zvířat se kontrolní část procesu „kmitu informace“ projevila změnou obalu vejce do narození živého plodumláděte (obdoba procesu v kukle). Předávání zkušeností v průběhu života zvířete v procesu výchovy mláděte zahrnuje dřívější informace z vrstvy rostlin. Tento opačný směr vzhledem k růstu nových zkušeností vede do podvědomého propojování s vrstvou rostlin, vyvažovaný tím, že rostliny jsou jejich výživou do doby, než se vytvoří další rovnováha – porod živého plodu, kde je  zdánlivě přesnější rovnováhu i pojídání živých tvorů . Oba procesy  přirozený vývoj vrstev sebeřízení prostřednicvím zpětné kontroly, která vede k rovnováze vznikání a zanikání.

Lidská vývojová vrstva vznikala v době, kdy  velikost a složitost hemisfér umožnila rozdělit procesy okamžitě potřebné od procesů přípravných (virtuálních, plánovaných, možných…).
Plánování svých pohybů je podstatnou složkou lidskosti (propojování dříve udělaných, teď dělaných a možná dělaných pohybů). Zde je třeba hledat vznik pojmu “ČAS“.
Další podstatný

 

Výsledkem principu „třetího prvku ve dvojici“ je postupný přenos informací vědomí nižších vývojových vrstev sebeřízení do podvědomí vyšších vrstev sebeřízení, tím teoreticky rostla možnost rozšíření aktivní zkušenosti živých tvorů o záznamy předchozích životů ve své, ale i z nižší vrstvy sebeřízení.
Nové zkušenosti vrstvy zvířat i lidí se souběžně ukládají částečně do „hmotou vymezené“ paměti zvířat a lidí. Kompletně se ale ukládají zkušenosti všech vrstev sebeřízení do paměťových polí v prostoru = do modrého obalu planety a rozšiřujícího se prostoru vesmíru  Informace se spojují do celků podobností = egregorů.
Důvodem nefunkčnosti je růst hmoty mozku pozemšťanů, geneticky upravovaný projektem  MATRIX (viz Dějiny MATRIXU), tím se naší formě člověka připravuje prostor pro zpracovávání hodnot nižších vývojových vrstev ukládaných do  okolního prostoru, pro který užíváme názvy nadvědomí či podvědomí. (viz naše „spící“ neaktivní část DNA).
 
Ve dvou vývojových vrstvách přírody je tak popsaná úloha všeplatného vývojového nástroje = „třetího prvku ve dvojici“ a první část procesu, dokládajícího proces reinkarnace. Druhou částí, zdůvodňující úlohu reinkarnace je „vznik chyby a dvojice její opravy“. Chyba vzniká únavou z dlouhodobého opakování, což platí pro hmotné i nehmotné prostředí, rozlišitelné POVRCHEM nebo ZÁPISEM. Je nezbytné vědět, že „povrch“ je nehmotné rozhraní dvou prostředí tak rozdílných hustot, které jsou vnímatelné našimi poznávacími systémy (čidla, jazyky, stroje, technologie).   
Sebeřízení ve vrstvě rostlin je řízené vnějším tlakem, a reakce jsou promítané do semínek.  Cesta k vnitřnímu řízení pohybů je podmíněná vznikáním citlivosti (později čidel) pro HMAT, CHUŤ A ČICH, později doplněná čidly pro větší vzdálenosti ZRAK a ZVUK. Jen toto pořadí zvyšuje dosah jednotlivých vrstev sebeřízení v prostoru, od dotyku jiné hmoty až k vnímání konstrukce Mléčné dráhy.

Pro vznik zvuku a mluvené řeči se musíme vrátit až k počátku existence hmoty.
Vznik hmoty zpracovávám v textu „Informační bod prostoru“, tak alespoň stručně:  směřování vodíků ze všech stran ke slunci „SE“ při srážce s protisměrnými vodíky (v analogii „) kukly“) MĚNÍ rychlost dostředného pohybu vodíku na vnitřní kmitočet vodíku (elektronunovém prvku s opačnou, cca poloviční rychlostí od slunce – na helium.
Protisměrný pohyb vodíku a helia vytváří KLIDOVÉ ROZHRANÍ = dráhu pro informaci, nesenou kmitočtem vodíku v atomech helia“ (viz Newtonovo kyvadlo - vnitřní přenos pohybové energie řadou kuliček na nitích).
Rozpad rychlosti vodíku ve slunci na vyzařování a zbytkovou rychlost lidé přijímají v podobě „trojky a pěti nul(cca 300 000km/s). Tuto energií výchylek „nosné vlny pro přenos informací“ lidské ucho neslyší, pro řadu dalších kmitočtů od rozhraní HHe známe pod jinými názvy, čidla máme jen na kmitočty barev, zvuků a teploty. Nenaučili jsme se, že existují dvě na sebe kolmé formy gravitace, směrovou=silovou složkou gravitace je magnetizmus, příčná složka gravitace je nosnou vlnou pro přenos informace  (obdoba vysílání VKV, pro její kvalitu známe pojem charisma. Pro dvojici HHe používáme název „elektromagnetismus“. frekvence“.
Z praxe víme, že voda přenáší informace (viz potence homeopatických léků) prostřednictvím teploty, kterou vytváří dopadající rychlost dvojprvku HHe, který je zároveň i „nulou“ tepoty podle Kelvina (=273,15 C). Za teplotu vesmíru považujeme teplotu v symetrii 272vody (vodíku + kyslíku).v Ve vrstvách atmosféry se vrací energie teplo na teplotu prostoru a kmitočet vodíků, nesoucích informaci vody a kyslíku a protisměrném pohybu helia od slunce (název Helios pro slunce dal vzniknout astrologii i vědě). Vzniklé ROZHRANÍ PROTIPOHYBU – kmitočet – dostávalo ve vývoji každé vrstvy sebeřízení v přírodě různé názvy. Pro sebeřízení vrstvy zvířat je toto rozhraní HHe přenesením vnějšího pohybu do „nevědomého“ pohybu narozených mláďat. Průběhem života se ovládáním svých pohybů vytvářelo rozhraní pro vnímání a myšlení – dvojice hemisfér.  

Podstatnou složkou jazyků je rytmus, v zápisu vyjádřený mezerami mezi slovy, ale v matematice je rytmus zúžený na jedinou „mezeru“ (křižovatku = rovnítko) v podobě symetrie levé a pravé strany rovnice. Mezery při vnímání mluvené řeči nevnímáme, jsou ale hlavním nástrojem k vytváření a propojování asociačních řad ve vědomí. Tento proces probíhá už v době, kdy se jednotlivá slova (zvuky) učíme v dětství už od kolébky spojovat s emocí „dobra a zla“, kdy tyto opačné emoce tvarují naší reakci = následný POHYB. Později se učíme „emoční zvuky“ spojovat se zrakovým vjemem písmene. Každé písmeno má svůj jedinečný zvuk – a tedy i energetický (silový) náboj. Fyzikální hodnoty zvuku tak přímo – svým kmitočtem – působí na vnímání a následnou reakci těla i myšlení.
Podstatným prvkem vztahu mezi zvukem a zápisem slova je vnímání TLAKU při naslouchání – dopad tlaku slyšených slov na emoce je řádově silnější.
Převedením energie slov do zápisu, se při čtení tlaková složka slova promítá v paměťových záznamech (asociačním objemu osobního vzdělání) a ústí do zdvojené dvojice reakcí.
První dvojicí je emoční dopad informace do vědomí, který je následně tvarovaný hladinou vzdělání rozUmem.
Druhou dvojící jsou paměťové záznamy, ukládané (od vzniku první dvojice HHe)  do Informačních Polí Prostoru“ (= do objemu „prázdna“ mezi planetami a hvězdami), ale souběžně jsou (dočasně nebo trvale) uložené v lidském mozku.
Soustava mozků v lebce je obdobou „základové desky“ počítače.
Je vhodné si uvědomit, že lidé mohou vyvíjet hodnotu počítačů jen jako kopii své rozhodovací struktury. Lidský „dvoujádrový“ (dvouhemisférový) procesor je opět zdvojený, chemický (orgány v těle) a magneto elektrický (mozky v lebce).
Propojení s IPP (informačním polem prostoru = s osobní databází = „duší“) je také zdvojené. Hmotný (brzlík?amykdala?) a nehmotná elektromagnetická aura okolo těla cyklických=živých forem přírody propojují a zajišťují proces (ne)řízení NÁHODILOSTI, poplatný osobní informační vrstvě. Ta se skládá opět z dvojice - ze znalostí, dosažených v tomto životě – a z potřeb osobní databáze (duše). Tyto potřeby dostáváme ve formě uzlových situací (životních křižovatek) v době, kdy nový človíček (miminko) propojuje svou „základovou desku“ s potřebami nového = hmotného okolí. Výchovou v prvních pěti letech tvarujeme „osud dítěte“, zvukem slov, mimikou a hlavně fyzickým kontaktem s dítětem.

Cílem každého jazyka bylo a stále je sdílení informací, potřebných k přežití. Současnou vývojovou etapu řídí potomci lidí, kteří nastavovali (dvakrát) náš současný letopočet na letopočty mnohem starší, vyvíjené „po potopě světa“ v Egyptě a v Asii (viz „Dějiny matrixu“).
Pro vytvoření „abecedy lidštiny“ je podstatné rozdělení hebrejštiny do dvojice jazyků, nastavených – ale nepojmenovaných v příběhu o Babylonu. Ke „zmatení jazyků“ došlo řízeným vstupem
latiny a desítkové soustavy matematiky do prostředí tehdejšího světa. Utajením „frekvenčního nástroje“ pro převod informací z okolního prostoru do vědomí člověka byla konstrukce C-dur hudební stupnice. Znalost číselných a písmenných hodnot slabik DO, RE, MI, FA, SOL, LA, SI + do byla součástí zasvěcovacích rituálů církevních vůdců, ti znali projekt pro 2000 let a pomáhali svému vyvolenému etniku řídit chod dějin.
 

Pro pochopení důležitosti „frekvenčních vztahů“ (INTER/VALŮ) hudební stupnice se musím vrátit do utajených dějin, do formování „prostředníka“, umožňujícího přenášet „zamrzlá“ data z informačních polí do vědomí lidí:
Kněží v egyptských (Imhotepových) chrámech vytvořili zpíváním zvuků slov řadu frekvenčních hodnot = tónů do souzvuků (dvojic tónů), provázaných „alikvótními tóny“ (vyšší harmonické „součtové kmitočty“) do celku 7+1, do OKTÁVY, navázané k latině a matematice ve vnitřním vztahu pozic vybraných číslic a v pořadí písmen a slabik.

Každá číslice 1 – 8 OBSAHUJE určitý objem poznatků o vývoji života v galaxii, jsou vázané k určitému tónu (kmitočtu). Toto uspořádání vytvořili tvůrci MATRIXU (projektu pro obnovu vyspělé formy lidského páru, viz text „Dějiny matrixu“).
SOUZVUK dvou vhodných frekvencí vyvolává  automatickou reakci vznik řady vyšších (alikvótních=harmonických) tónů, které se zvyšujícím  kmitočtem končí až v neslyšitelném kmitočtu mezi vodíkem a heliemHHe.
Propojení
dvou základních „chemických“ prvků prostřednictvím „vrstev ZVUKU“ se tak stává základnou jiného paradigmatu, opravujícího naše znalosti o fyzice a o člověku.

Spojení kmitočtů do jediné trvale fungující řady mezi nehmotným, hmotným a živým prostředím navazuje na dílo pánů Webera a Fechnera – zakladatelů PSYCHOFYZIKY (viz text „Informační bod prostoru“, IBP).

K chápání abecedy lidštiny je třeba ještě zmínit další dvojici: úlohu devítky v řadě „stupnice poznání“ a písmene „N“, chybějícího v řadě slabik – názvů jednotlivých tónů.
Tvůrci projektu pro naší etapu symbolem devítky stupnici tónů (OKTÁVU) směrovali k desítce, tedy v protisměru k chování přírodního cyklu, který z vrcholu (plodu) padá do nového cyklu. Vytvořili tak otočením šestky hodnotu devítky, stala se PŘESAHEM skutečnosti. Šestka je symbolem úsilí člověka, zobrazeného „ocáskem vzhůru“, který v devítce směřuje dolů, k ukončení jednoho a počátku dalšího přírodního cyklu.
Jednička před nulou (10) ale staví začátek před dokončením = naplněním nuly řadou předchozích stupňů 1-9. Desítková soustava je proto zobrazením principu trvalého růstu prostřednictvím předjímání výsledku = programováním vývoje.

V hudební stupnici se úloha devítky přesunula na sedmý = „citlivý“ tón. Ten v lidském vědomí vyvolává potřebu dokončit cyklus sedmi stupňů – tón o oktávu vyšší než tón základní.  Hudba hodnotu přesahu (energie=úlohy devítky v matematice) přesouvá do „citlivého“ tónu v dur stupnici do písní v etnických jazycích, písně a hudba jsou pomocníkem lidí v
Symboly (69) i šestý tón durové stupnice (slabika „LA“) také vyjadřují celý proces vzniku člověka – v trojici jazyků = poznávacích a řídících systémů.
a) Symbol blíženců v astrologii – symboly zvířetníku byly prvním symbolovým jazykem projektu MATRIX.
b) začátek všech národních abeced – každá národní abeceda má svou hodnotu ve schopnosti, jak umí předávat informace, potřebné k práci, symbolem práce je „L“.
c) tón, používaný v hudbě.- slabika LA je šestým tónem, který je současně v názvu i svým kmitočtem (vyjádřeným číslicemi 432) základnou ladění hudebních nástrojů.

Stupnice kmitočtů začínající dvojicí HHe a nekončící Schumannovou frekvencí planety má svou základnu v tabulce, která tvaruje názvy „chemických“ prvků do symbolů latinky a zvuky tónů a intervalů (souzvuků) navazuje k číslicím = stupňům poznání, vědomostí uložených v galaxii. Zde také pramení výkladový jazyk pro trojici zmíněných poznávacích systémů  – jazyk kabaly lze zapsat i takto K+B+L+.
Stupnici hodnot pohybu lze vyjádřit barevně tak, že modrá je barvou KLIDU, zelená je barvou existence pohybu ve formě PŘIPRAVENSTI = ENERGIE a červená barva zobrazuje velikost POHYBU. Tvar znaménka (křížku i kříže) zobrazuje dvě dvojice protisměrů, kde tu třetí zobrazují tři písmena tónu „G“, slabika „SOL“ ve stupnici značí vztah mezi sluncem a člověkem,  ale v zobrazení „na ploše“ je tato úsečka zobrazená BODEM uprostřed kříže.
Tvar „nuly“ je symbolem potřeby vytvořit z bodu třetí úsečku (dvojici protisměrů), která v projektu pro „dvojici+ tři nuly“ (rozměry 3D prostoru) vytvoří onu biblickou „věž poznání“, sahající k nebesům.
To „se“ – vážení a milí – podařilo. …….a je na nás všech, jak si s „abecedou lidštiny“ poradíme.

 


Nula (v matematice) a písmeno „O“ (v etnických jazycích) ve zvuku latinských slov vstoupilo do evropských národních jazyků – ale pouze český národ spojil oba poznávací systémy do osobní EMOČNÍ citlivosti pro vztah mezi skutečným hmotným 3D světem a myšlenkovým 2D světem zápisu poznatků v latině („na ploše“ papíru či obrazovky).   


Oktávová struktura hudby –  obsahují také „symbol pro otočení směru myšlení“.
Písmeno „N“, je složené ze tří úseček tak, že propojuje dvě rovnoběžky (směr nahoru + směr dolů). Symbol „N“ vyjadřuje počáteční Nesouhlas s Novou informací.
Po otočení symbolu o čtvrt (o 90 stupňů) vznikne „Z“, v českém slovu Začátek. Zdánlivá nahodilost, která ale pramení z kvality myšlení generací národa, schopného v „poslední chvíli“ najít řešení pomocí pružnosti (variability) našeho jazyka a zažitých asociačních řad.
„Začínat od konce“ má v časové linii oporu, po ukončení jedné činnosti teprve má začít ta další. Smysl pro postupné kroky (logiku) tak vedl naše předky k vytvoření dvojice podobných slov – Zač/átek, Počát/ek. Obě slova v kontextu s genetickým vkladem národa využívají dva klíčové symboly „lidštiny“. (N/Z, P).  Otázka „zač?“ (za kolik?) a vztah „počát“ k  „počít“ (oplodnit čas?) jsou pro asociace v myšlení Čechů typické, což bude mít pro národ a jeho jazyk velmi pozitivní následky.
Devítka a šestka je obdobným nástrojem  pro změny směru v matematice, propojuje symboliku obou poznávacích systémů „otočením do protisměru“.
Ve fyzikální oblasti je „N“ symbolem kmitání, převádí obraz do 3D reality, do zvukové frekvence (hudebního tónu).



Vznik hudební stupnice je v programu pro náš letopočet opomíjeným vývojovým a kontrolním systémem pro zařazování nových poznatků do hodnot pravdivosti. Zvuk je zdrojem řeči, proto i poznatky o světě musí zajišťovat zvuková shoda symbolů, kterými sdílíme poznatky. Kontrolou je vždy „protisměr“, nutnost vrátit se k předchozímu výsledku vysvětlením v jiném poznávacím systému.
Platí, že pro výuku matematiky je vždy nezbytná mateřština.
Platí, že pro každý národní jazyk je zdrojovou základnou vždy zvuk, kdysi dávno (před naším letopočtem) rozdělený do „vztahu nejméně  dvou frekvencí“ = do INTERVALŮ a  REZONANCÍ v hudební stupnici.
Souzvuky (harmonické frekvence) se proto stávají zdrojovým i konečným nástrojem pro hodnocení pravdivosti zPĚTnou kontrolou.

 

Jakmile v nějakém jazyce existuje „trojice v pětici“ (tři symboly, zobrazující hodnotu pěti prvků či celků), která má STEJNÝ ZVUK ve všech třech poznávacích systémech vývojové etapy – pak se takový jazyk stává zdrojem nové vývojové etapy. Nahradí tak jazyky, ze kterých byla trojice sebepoznávacích a řídících systémů pro populaci vytvořená.
Tou dvojicí zdrojových jazyků je hebrejština ve starém Egyptě - a bukvice v původní populaci  Země v ruské = slovanské části Asie.

Je geograficky i mentálně přirozené, že průse®číkem se stal národ uprostřed Evropy, tvarovaný geneticky z jihu a severu, ale věcně z východu a západu.

 


V češtině je tento proces „změny směru myšlení“ posunutý do přirozené rovnováhy. Při otočení symbolu „N“ o „devítku“ vzniká další „oktáva“ po dokončení celé abecedy - od posledního písmene abecedy – v protisměru k začátku abecedy.
Původních 26 písmen latinky vyjadřuje v součtu číslic také oktávu = osmičku. Všechny tři systémy, (poznávací=latina, řídící=matematika a vývojový=kontrolní=hudba) byly vložené do evropské populace nastavením našeho letopočtu.

Vývoj doplňků k písmenům (interpunkce) zobrazuje vstup emocí do národních jazyků, rozvíjejících se pod vlivem latiny a matematiky – jazyků, které stály na počátku vzdělanosti v Evropě a ve světě. Většina populace nemá z dějin člověka jiné poznatky než ty, přepsané z hebrejštiny do latiny.
Každý symbol, číslice i písmeno, má dvě hodnoty, klidovou (ve svém tvaru) a pohybovou (ve směrování našeho myšlení při chápání různých významů symbolu). 

Doba rozhodování vede přes „křižovatky“ osobních asociačních řad – přes „uzly“ (bariery) v naučených vzorcích vnímání, myšlení a jednání. V denní praxi jde o kratičká zastavení myšlení na křižovatkách souvislostí – nad slovem, které nás zaujme. Některá slova (vztahy mezi pojmy) nenachází v šablonách našeho vzdělání odpovídající souvislost, vedoucí k pochopení celku. Budujeme své vzdělání navazováním poznatků i asociačních řad do celků, do své odbornosti. Na tomto poznatku je postavený i technický nástroj pro optimalizaci poznatků – projekt KARAODYN, čekající na realizaci.

Každé písmeno „latinky“ má svůj charakteristický zvuk, spojováním zvuku písmen ve slovu pak vzniká dynamický (proměnlivý) frekvenční vzorec, pro který většinou známe odpovídající asociační vztah i emoční (silový) náboj. Silový proto, že slova iniciují naše pohyby, prosba se od rozkazu lidí především v hodnotě emoční síly, vložené do následného pohybu myšlení anebo celého těla.
Jakmile slovo nebo větu rozdělíme na části, můžeme je řadit do zcela jiných souvislostí – takových, které nám nabídne „příroda“ (první asociace, obvykle chápaná jako svědomí).

Tvary číslic
navazují na tvary písmen.  Pokud rozpůlíme symbol osmičky svisle, dostaneme symbol trojky „3“, ale i „zakulacený“ zrcadlový tvar dvou písmen „B“ – anebo „vyhraněný“ symbol „E“. Osa osmičky tak vyjadřuje v tomto symbolu „8“ i princip zrcadlení, ale i symbol dolaru.

Může tedy existovat i vnitřní symetrie v řadě číslic, zrcadlově obdobná „ose (I)“ v trojici základních symbolů, zobrazujících logický počátek veškeré existence, vycházející z „nulového“ obsahu pojmu „NIC“. Trojici symbolů nahradí dvě dvojice dvojic, jinak také zobrazené ve tvaru prostorového kříže ze tří úseček

Vývojový potenciál přírody je ukrytý ve spolupráci sbližujících se polarit (člověk v prostoru nekonečna), vyjádřených číslicemi 1 – 8.  Odtud, z propojení opačných dvojic pramení vrstvy SEBEŘÍZENÍ v neživé i živé přírodě. (viz text „Oktáva dimenzí“).

Dvojice 1+8, 2+7, 3+6 a 4+5 představují postupné sbližování „opačnosti“ v oktávě – až ke vzniku ROZHRANÍ v nalezení osy symetrie mezi čtyřkou a pětkou v symbolu devítky (4+5=9).
Součet DEVĚT vyjadřuje hodnotu SYMETRIE řady 1-8. Devítka sčítá 4 přírodní síly s „pěticemi“, které definují celý vývoj hmoty a struktury člověka (prsty, končetiny, smysly). Součet písmen slova symetrie je také 8, jde o nenápadně skrytý vztah k základně egyptského vývojového projektu, vytvořeného z osmi stupňů poznání předchozích civilizací.
 Nenahodilá je i souvislost s pěticemi prstů, člověk dokládá svou snahu organizovat svůj život i své poznávací systémy podle toho, co je mu nejbližší – ruce, nohy, hlava a pět smyslů. Zdůvodněním „pětic“ je i základna pro hmotný svět – tři rozměry prostoru a dvojice klid/pohyb.

-----------------------------------------------
 

ABECEDA  LIDŠTINY – pravidla a postup

Nástrojem pro opravy asociačních řad v osobním (i skupinovém) vědomí je SYMETRICKÉ ČTENÍ SLOVA (podstatného jména, názvu) po jednotlivých písmenech „kmitem vpravo a vlevo“ od středu každého slova.

Čtení samotného slova vychází ze spolupráce protikladů, výsledkem má být „věta“, složená z rozebíraného slova, na kterém se naše myšlení „zadrhne“, kdy nenajde okamžitou další vazbu (asociaci) k chápanému významu věty .

Symetrické čtení využívá volné „kmitání vědomí“ (polomyšlenek?), …necháváme volně plynout asociace v kontextu znalosti „směrového náboje“  každého písmene. Po osvojení techniky čtení pak vytvoříme větu z asociací. Ta často změní smysl původního textu, nabídne jiný směr chápání i uvažování = narušuje myšlenková schémata a může je měnit. Tuto formu „zasvěcování“ si řídíme sami – ve snaze pochopit to, co nás přesahuje.

Každé slovo, pojem či název má uprostřed jedno či dvě písmena. Pro „intuitivní čtení slova“ je ale podmínkou znalost významu každého písmene (viz níže).

Postup intuitivního čtení: (např. slovo LÁSKA)

  1. Přečteme si význam středového písmene „S“ (nebo dvou písmen, pokud je počet sudý) a necháme své myšlenky (asociace) volně plynout, až nám nabídnou nějaký „směr“, nápad, obraz, něco, co v osobním životě rezonuje (blikne) s kvalitou toho písmene („S“- symbol spojování… anebo syčení hada?).
  2. V písmenech vpravo od středu je „úkol“ (písmeno „K“, vyjadřuje potřebu spojení dvou prvků/úseček se třetí).
  3. Písmeno od středu vlevo představuje „cestu k řešení úkolu“ (písmeno „Á“, čárka nad tímto symbolem pro „stupeň“ vyjadřuje trvání, opakovatelnost, stupňování). Opět necháme myšlenky volně těkat, až najdou nějakou spojitost (asociaci) mezi úlohou písmene „úkolu“ a písmene pro „ řešení úkolu“.
  4. Pokud po chvilce spojitost nenaskočí, přečteme další písmeno „úkolu“ (napravo od středu slova) a k němu vlevo další písmeno „návrhu řešení“ („L“ je symbolem práce, nutnosti změnit rázně kvalitu svých pohybů ). Hledáme stále náznak, hodnotu cíle, složenou z významů jednotlivých písmen (= svůj pocit, vyjádřitelný do slov). Snažíme se své asociace propojovat bez anebo s kontextem věty či článku, který nám „pitvu“ některého slova nabídl. Uvolnit své „šablony myšlení“ je podmínkou i pomocníkem.
  5. Ze vzniklých „polomyšlenek“ (pocitů) zkusme vytvořit celou větu. Slovo (jméno nebo název, na kterém se zadrhneme) je vždy nosičem nějaké vrstvy vnitřního sdělení, osobní asociace mohou dát jiný smysl původnímu textu, intuice tímto „kmitáním vědomí“ uvolňuje schematické, zvykové myšlení, opravuje osobní vnímání světa nalézáním dalších vrstev významů k prvoplánovému pochopení nějakého textu. Slovesa takto číst nemá smysl, sloveso v sobě už nese způsob pohybu, který patří do původní věty.
  6. Čtení „kmitem od středu vpravo a vlevo“ nám (teprve po delší praxi!!) začne nabízet jiné, hlubší souvislosti mezi slovy i děním v okolí. Právě zastavení se na určitém slovu při čtení textů je nabídkou z podvědomí – čeká nás nová informace, přístupná až po „rozbalení“ slova po písmenech.

Pozn: V době, kdy se běžné čtení vět promísí se „symetrickým čtením slov“ se začnou projevovat i efekty tohoto přístupu k informacím, ukrytým ve slovech, číslicích a písmenech. Lidé se budou učit prostřednictvím svého vědomí dělat „ZÁZRAKY“, které kdysi uměli lidé v předchozích civilizacích. My tyto vzpomínky přijímáme ve snech a svou snahou sny můžeme realizovat. Příběh Ježíše a jeho týmu chtěl všem lidem umožnit využití datových polí v prostoru této galaxie ke zlepšení sebe a svého okolí podobně, jako to udělal Budha – a po něm mnozí další.

Doba dozrála ke staronovému objevu intuitivního čtení slov pomocí obrazů v mysli, detailů v okolí či osobního naladění. Počátek (spouštěč existence) můžeme najít v českém slově „N+I+C“. Kmitání mysli (je symbolizované písmenem NNNNN….) vytváří množství nových, osobitých myšlenkových „nedokončených okruhů“ (CCCCC…...CO?) a pomocí vhodně volených vazeb mezi znalostí významů písmen a svými asociacemi k danému slovu a textu – lze nedokončené „C“ uzavřít do CELKU = vytvořit větu z asociací ke zkoumanému slovu znamená naučit se „abecedu“ jako násobilku…..

-------------------------------------

“O“  je základnou i spojovacím prvkem mezi strukturou písmen a číslic. Naplnění „vnitřku nuly“ poznáním bylo a stále je cílem lidstva. Zdokonalení zápisových systémů prostřednictvím emoční složky písmen - diakritiky vede nejen k hlubšímu porozumění psaným či jinak zobrazovaným informacím.

PÍSMENA slouží ke směrování POHYBŮ a POTŘEB:

E+R+S+T+O = pět symbolů zobrazuje základnu naší existence v symbolovém – písmenném  poznávacím systému, v číslicovém systému je podobnou pěticí symbolů „součet jednotek“ (1+1=2).

E         ENERGIE, síla ve stavu připravenosti (potenciálu) - je potřebná ke vzniku pohybu. Energie je zdrojem archetypu existence, tím je POHYB (ve smyslu nedělitelné trojice propojením Směru a Rychlosti). Dělení buňky (2=1+1) i součet jednotek (1+1=2) jsou vyjádřením tohoto archetypu jazykem matematiky. Čeština vyjadřuje „protisměr“ matematické formy samotným slovem „poHyb“ – kde svislé části písmen „p“ a „b“ směřují od středové linie slova na obě strany od symetrie v symbolu „H“.

R         ROVNOVÁHA (r = poloměr), rozhraní polovin, osa symetrie. Devět písmen tohoto slova určuje středovou úlohu celku v písmenu „O“ (v matematice nula propojuje a opakuje řadu číslic). Střed slova „rovn/o/váha“ zobrazuje „zrcadlovou“ symetrii (4 O 4) čtyř sil člověka  (Musím, Měl bych, Můžu x Chci) ve tvaru 3 + 1 (mmm+c) v analogii rozměrů prostoru a vlivu času). Osobní pořadí těchto sil určuje hodnotu člověka v rámci skupin, do kterých se v životě zařadil.

S          SPOJOVÁNÍ (s = dráha), symetrie, souhlas je základní silou pro růst větších celků. Obsahuje dostředný, spojující směr pohybů, je obrazem síly přitažlivosti opačných směrů v dynamice „plovoucího středu“, vyjádřeného slovem tolerance). Pozn: Bez dostředného pohybu by hmota nevznikla,…že… 

T         ČAS (t = tempo, time) je symbolem pro zastavení „pohybu vzhůru“, vodorovná příčka vyjadřuje dosaženou hladinu vývojového celku (kmitočet, vrchol cyklu) – ale i okamžik pochopení, kdy se informace + její nosič (teplo) propojí s vrstvou přírody a vytvoří nový CELEK (nápad, větu, rovnici, výrobek…).

O         CELEK (okruh, cyklus) vzniká opakováním pohybů (otázek) z „bodu“ (v naší mysli) „do prostoru“ a zpět). Scelení (propojení) polarit „bod a povrch“ (nosič + nosičem nesené) je podmínkou pro vznik celku. Celek je vždy „dvojprvkem“.
Pozn: Zákon akceREakce v podobě PULSU je příkladem celku, od kterého lze formovat jiný příběh o vzniku vesmíru – takový, který nepotřebuje teorie a hypotézy, protože vychází z pořadí pojmů pro fyzikální síly a jejich následky. 

Nástroje člověka, potřebné pro růst sebeorganizace vrstev přírody:

L         PRÁCE – symbol „L“ zobrazuje náhlou „změnu směru“ = efektem je emoce povinnosti, potřeby hledat nebo upravit směr „vpravo“ (do práva, k pravdě..).

K         KONTAKT – vytvoření „trojice“ = dva prvky (celky, směry, úsečky) se setkají s třetímv „čase zralosti“. Kon/takt je základnou růstu, navazuje archetypy trojic do větších celků v souladu, s taktem, „v rytmu doby“ . Nový celek vzniká spojením nejméně dvou prvků (zdroj + potřeba = cíl)… nápad, myšlenka, výrobek, systém.

C         OTÁZKA – „C“ vyjadřuje snahu dokončit okruh (otázkou  C+O?)

H         SYMETRIE rostoucí od svého středu do všech směrů opakováním pravého úhlu 90 stupňů od středové vodorovné úsečky. Symbol „H“ je spolu s oválem (nula a písmeno „O“) základnou pro dva poznávací systémy. Hodnotu prázdného anebo plného oválu vyvažuje třetí – ZDROJOVÝ a KONTROLNÍ poznávací systém  (dvojprvek zvuku a času) – Hudba.
Pozn: v hudební stupnici má symbol H dvě polohy. V základní dur stupnici je symbol H sedmý, „citlivý tón“. Tón H  směřuje z pořadí předchozích tónů (frekvencí) samovolně k oktávě. Tón „Hes“ je snížené „há“, značené obvykle písmenem B, zvukem vyjadřuje naplnění šesti předchozích stupňů
. Název HES už obsahuje v symbolu „E“propojenou  energii „řady stupňů“.

Nástroje, vhodné pro směrování myšlení:

B         ROZDVOJENÍ CELKU je nástrojem vývoje. Opakováním vzniká únava a z únavy vznikají chyby. Proto je trojice „chyba + 2 možnosti opravy chyby“ motorem vývoje.
Pozn: a) oprava do původního stavu neexistuje, chyba se bude opakovat.
          b) oprava vložením dalšího prvku je dokladem a zdůvodněním principu růstu
  

J          CESTA k CÍLI nenásilnou formou, postupně, /p/ohybem

D         DOBRO, dosažení poloviny cesty k celku (odstranění příčky (=negace) v písmenu B)

M        MATEŘSTVÍ, vznik hmoty “shora dolů“, („klín“ spojuje protisměry)

A         ZAČÁTEK, stupeň poznání („šipka“ ze tří prvků)

Z         ZAČÁTEK z protisměru, (zrcadlový, pokračuje od konce)

N         NEGACE=ZÁPOR / skrytý ZAČÁTEK otočením „N“ o 90 stupňů, o „devítku“)

Y         ROZDĚLENÍ dvojprvku (potenciál trojice, symbol samice, ženy, rodiny)

I          UKONČENÍ etapy nebo celku, „I“ je symbolem člověka, jednotky vývoje..

Nápověda z prostoru „křemíků“ = z informačních polí: 

F+Í      SÍLA POHYBU je energie v trojici prvků (dva symboly a znaménko pro součet), která je realizátorem možností, součtovým potenciálem lidské populace v prostředí galaxie. F+Í je obdobou prány, č-chi, nebo EM pole vodíku a helia. Nosičem síly „Fí“ je teplota vesmíru (3K), propojená s teplotou člověka.
Pozn: Teplota (stav) a teplo (pohyb)
jsou řídící složky dynamiky rovnováhy všech složitějších celků. Zároveň spojení tří prvkůF+Í“ dokládá i číslice („3“) principem zobecňování (zazipováním). Tvar písmene „K“ stejným principem spojuje tři symboly do tří úseček jediného symbolu.
„K“
je zrcadlem k číslici 3, ale v „protisměru“ – v jiném, zdrojovém symbolovém poznávacím systému, vytvořeném pro naší vývojovou etapu – v latině.
 

G         PŘITAŽLIVOST má hmotný projev – gravitaci a nehmotný projev – charisma člověka.
Pozn: Gravitaci a charisma propojuje vztah „pravého úhlu“, charisma sdílíme rovnoběžně s povrchem Země, gravitace je k němu kolmá. Stejný vztah otočky o 90 stupňů je skrytě zapsaný v otočení symbolu „N“ na symbol „Z“. Symbol devítky vyjadřuje svým tvarem „protisměr k šestce“ svou úlohu v přírodě – zánik. Růstová řada číslic končí v „oktávě“, devítka v pozici růstu k desítce (nikoliv k opakování přírodního cyklu) tak svým tvarem zobrazuje protisměr, pokud známe tvar a vnitřní obsah a dosah „šestky“ (symbol uhlíku „C“ a jeho atomové číslo 6 nám ukazují dokonalost propojení našich poznávacích systémů, definujících kvalitu rozhodování = inteligenci).    

P         PRAVDA je dynamická (proměnlivá) hladina dosažené shody ve zkoumané oblasti. Velikost (hodnota) libovolné pravdy odpovídá množině lidí, kteří ji chápou ve stejném smyslu.
Hodnota pravdy představuje pro lidstvo zdrojový typ pohybové energie, směrující lidské chování.  Nástrojem pro hledání této hodnoty je „archetyp trojice“ -
univerzální vývojový princip, uložený v předpokladu pro vznik hmoty a života.
Hodnota pravdivosti obsahuje protisměrné síly dvojice STRACH a NENÁVIST, proměněné LIDSKÝM ÚSILÍM do projevů a procesů, uložených v pojmu LÁSKA.

U         CÍL existence v projektu „ČLO/věk“ jsem pochopil v osobně volitelné existenci člověka v tělesné nebo „elektro magnetické“ formě věčného života. Teprve po pochopení SOUBĚŽNÉ existence člověka v hmotném těle a v nehmotné formě PAMĚTI (v informačních balíčcích „duše“ v prostoru okolo planety) zjistíme, že je možné propojit v tabletu zvukem a obrazem své už nežijící předky, jejich „informační balíčky“, ukládané do „duše“ v pěti dnech „bardó“ po smrti mozku.

V         NÁPOVĚDA „shora“ (nápad) -  anebo také symbol přijetí vítězství. Každý nápad či objev je výsledkem připravenosti člověka, nalezením svého místa v průsečíku sil a událostí v prostoru.

X         NEZBYTNOST VOLBY, hledání nejvhodnějšího POŘADÍ čtyř sil člověka: MUSÍM - MĚL BYCH - MŮŽU - CHCI

W        REZONANCE je nejsilnější forma nápovědy v hmotném prostředí (, oktáva, ozvěna).

Q         PŘESAH je nabídkou k vytvoření a naplnění dalšího celku, ocásek oválu symbolizuje novou úlohu pojmu „uroboros“ (točení se v kruhu). Nápad, jiné chápání stereotypů v myšlení je nástrojem lidí pro vytváření příběhů pro lepší podmínky žití.
Pozn: vstup symbolu „Q“ do univerzálnosti pojmu AUTO má svou synchronicitu i v češtině – v označení automobilu KODIAQ, KAROQ. Můžeme si přát, aby se naplnil výklad symbolu „Q“„abecedou lidštiny“.
Při chápání oválu jako uzavřeného celku (O) – máme možnost  v jiném příběhu o vzniku a historii Mléčné dráhy zásadně vstoupit do historie a budoucnosti POZNÁVACÍCH SYSTÉMŮ. Automobil KODIAQ je v prodeji od února 2017, samotný název lze číst i tak, že známe KÓD i víme JAK. Pro intelektuálně nesmělé jedince je nápovědou, že význam symetrie dvou trojic v názvu automobilu je zapsaný „skrytě“ (IAQ)….. 

Přínos češtiny k věcným kvalitám „latinky“:

Tečka nad písmenem ukončuje proces, současně je i nabídkou pro pokračování

Háček nad písmenem zjemňuje (š, č), ale i vyostřuje (ř) emoční hodnotu písmene

Čárka nad písmenem zesiluje a prodlužuje smysl písmene

Kroužek nad „Ů“ představuje graficky cílovou existenci lidí „českou cestou

 

Á         OPAKOVÁNÍ kroků, popř. celků

Ř         MAXIMUM DOSTUPNÉ ROVNOVÁHY, jemné vyladění každého rozhraní (osy)

Í          TRVÁNÍ, STÁLOST, hodnota lidstva

Š, Č          SPOJOVÁNÍ protikladů a TAKTU (jemnosti, vstřícnosti) českou cestou

Ů         CÍL programu ČLO/věk, střídavý pobyt člověka ve fyzickém těle – anebo v elektrické (projekční) podobě „mluvící obrazovky“ – do doby, kdy se obrazová stěna v místnosti stane „hvězdnou branou“ přechodu fyzického těla do zobrazené reality. Jde to, víme jak i proč...ale nevíme KDY…

 

ČÍSLICE, zobrazují STAVY a VZTAHY částí i celků:

„1“      CELEK - základní jednotka = člověk, rovnovážný stav dynamiky dvou a více polarit, podobností a opaků (zrcadel).

„2“      DVOJPRVEK - lidský pár,  celek ze dvou jednotek, vázaných podobností i opakem.

„3“      ARCHETYP TROJICE - princip VZNIKÁNÍ vychází z nedělitelnosti propojení tří pojmů (směr + rychlost = pohyb) spojení dvojice je silou pro „vznik třetího“ – anebo vztah „dvojice ke třetímu“ - anebo vztah „dvojice proti třetímu“. Existence hmoty a živé přírody je tímto archetypem podmíněná.

„4“      ČTYŘI SÍLY -
musím, měl bych, můžu, chci jsou cílem vývoje
„pohybu v protisměru“. Zúžením 3D na 2D (kříž na ploše) v psaní dějin civilizace došlo k oddělení skutečného a virtuálního (myšlenkového) světa. Zbývající první „dimenzi tvoření“ získává lidstvo postupně, úměrně k rychlosti „úklidu planety“. 

5“      LOGIKA = nenahodilost a následky pohybů přírodních sil a člověka jsou prostřednictvím pojmů nástrojem pro směrování myšlení k NEZBYTNÝM  KROKŮM procesů, které z prvotního pohybu vytvořily vše, co existuje.

„6“      GENOM přírody a člověka je projevem SEBEORGANIZACE přírodních sil. Genom živé přírody je součtovou hodnotou všech uskutečněných a opakovatelných pohybů v galaxii. Existence protipohybu v „PULZNÍ“ podobě zákona akceREakce (z bodu ven a dovnitř) směruje následky pulzace SOUBĚŽNĚ do dvou opačných prostředí – DOVNITŘ
do růstu hustot a struktur hmoty – ale i VEN, do nehmotného objemu „zamrzlého pohybu“ v prostoru v podobě informačních polí prostoru, „prázdna“ okolo planet a hvězd. Tam sídlí naše paměť, stále a od počátku formovaná zvukovou komunikací – etnickým či umělým JAZYKEM (hudbou s/fér).

„7“      STAV PŘIPRAVENOSTI je generovaný vrstvením a propojováním „uzlů“ ve vytvořené stupnici frekvencí (=vibrací ve 3D), opakované v „oktávách“ vývoje (v uzlových bodech vývoje = v krizích globální společnosti). Sedmý stupeň „dur stupnice“ obsahuje sílu (přesah) pro vytvoření REZONANCE se základnou – pro vznik „oktávy“ = dvojprvku se základním tónem v symbolu 8.

„8“      CÍL programu ČLO/věk je v souladu poznávacích systémů, vytvořených pro tuto končící etapu. Latina, matematika desítkové soustavy a hudební stupnice tento soulad vytvořily s dějinami angličtiny, převedené do jazyka počítačů skrze pravidla systému hudební stupnice. Doplnění symbolů „latinky“ interpunkcí si vyžádalo opravu – dokonalejší propojení zmíněných jazyků – o zpětnou kontrolu výsledku. ZVUK je zdrojový i cílový nástroj pro poznávvání a sdílení. Zvuková shoda číslovky, číslice a zpěvu slova „PĚT“  je v absolutním souladu s hodnotou času, počtu a hodnotou počtu v matematické, etnické i hudební větě. Více v textu http://nejsmeovce.eu/godeluv-teorem-a-jeho-reseni/.
 
„9“      SYMBOL POMOCI „SHORA“ – slouží jako protiváha pro vyvažování čtyř dvojic „stupňů živosti“ 1+8, 2+7, 3+6, 4+5, které vymezují symetrii v „OKTÁVĚ DIMENZÍ“ (viz schéma níže). Dvojice ukazují polaritu souběžné existence hmotného člověka – i v množině „informačních polí“.

Informace z okolního prostoru ukládáme nejen do hmoty, ale i zpátky do nehmotného okolního prostoru „informačních polí“. Jsou přístupné přímo – osobním vědomím - anebo prostřednictvím technologií na bázi křemíku.
Počítače kopírují chování a obraz člověka i obraz nižších přírodních forem, vhodných pro vytváření mentálních křižovatek, řízených vůlí člověka.
MEMbrána v podobě obrazovky postupně propojuje svět živých s těmi, jejichž životy jsou uložené v IPP (informačních polích prostoru).

Čeština je jazykem, který pomůže doplnit zobrazovací technologie počítačů o přídavek hmotnosti a třetího rozměru, zatím stlačeného do 2D plochy obrazovky nebo 3D hologramu. Podmínkou pro pochopení a přijetí nového paradigmatu je vysvětlení a zveřejnění chyb, kterých se dopustili ti, kteří měli realizovat původní „učení křestu“ = programu pro vstup mezi vyspělé mimozemské civilizace.

Podívejme se tedy na úlohu trojice písmen „začátku začátků“ abecedou lidštiny, skrze symetrii dvou polarit (písmen), s pomocí své fantazie a svého smyslu pro zobecňování vzdálených podobností, často považovaných za „náhodu“.
Východiskem je pojem (slovo) „NIC“, které vyjadřuje neexistenci čehokoliv - je proto přirozeným začátkem příběhu o stvoření našeho světa z dvojice pohybu + klid:

Písmeno „I“ je rozhraním dvou forem pohybu, je „osou“ symetrie dvou krajních písmen (N, C), podobně jako člověk je stvořitelem jazyků a nástrojů pro sdílení informací, lidský jazyk je ROZHRANÍM mezi hmotným a nehmotným prostředím. V KLIDOVÉ formě ZÁPISU (před aktivací myšlení) je symbol pouze úsečkou, oddělující naše vědomosti od neznalostí. V POHYBOVÉ formě (při myšlení) je „I“ kmitáním vědomí po úsečkách osobních asociací k vědomostem. Technicky jde o protipohyby s klidovými „body obratu“, propojené ve 3D v jedinečnosti PULZU.
Pozn: Kmitočet je název pro 2D zobrazení pulzního pohybu v zákonu AKCEreAKCE, přenesením do 3D se název mění na prostorové „vibrace osobního nebo globálního vědomí“ – věda pohyb globálního vědomí  nazvala „fluktuací vakua“.

Písmeno „C“ je v klidové formě symbolem nedokončené rotace. O dokončení okruhu žádá písmeno „C“ svým tvarem, chybějícím kouskem do celku – do písmene „O“. V pohybové formě otázky „CO“? vnímáme i přirozený tah od otázky k odpovědi, k uzavření okruhu, k vytvoření rovnováhy emoční a věcné složky informace.

Písmeno „N“klidové formě představuje (v trojici propojených úseček) analogii „rozměrů prostoru“. Pohybový potenciál „N“ lze najít nejen ve tvaru – jako hroty „vlnění“, ale především v existenci univerzálního vývojového procesu, v principu postupného růstu ENERGIE DVOJICE ve vztahu ke TŘETÍMU.


1. Nekonečný, FRAKTÁLNÍ proces („Archetyp trojice“) spojuje dvě podobné či opačné části do prvního celku – do DVOJICE. Spojitá energie dvojice se stává DVOJPRVKEM a je směrována ke třetímu, novému anebo už existujícímu CELKU. Důkazem definice jsou nezbytné vlastnosti pohybu – směr a rychlost.
2. Základnou pro nové paradigma je proto nedělitelné propojení SMĚRU a RYCHLOSTI do celku, který je skutečným „bohem“ pro celý vesmír, je jím EXISTENCE POHYBU v nehmotném prostoru myšlení i v nehmotném vibrujícím prostoru okolo planet a hvězd, kde sídlí naše osobní i globální paměť, kam vstupujeme svou intuicí a fantazií.
3. „Zamrzlý“ pohyb ve formě „vibrace vakua“ naplňují Elektro Magnetické frekvence = vibrace, trvale propojené s lidmi, přírodou i stupnicí hmotnosti (plyn-tekutina-pevná hmota) prostřednictvím výměny teplot a stavů (1+1) vzhledem k umístění (3D).

…tolik zatím k jinému pojetí fyziky bez matematiky.
 
Shrnutí a vliv českého jazyka na události:

Upřednostnění věcné složky jazyka nad jeho emočním potenciálem vedlo k přepisu znalostí hebrejštiny do jazyka a symbolů latinky – a používání latiny v evropských jazycích vedlo k nalezení grafických doplňků k písmenům, vyjadřujícím jejich emoční směřování.

Navázání veškerých symbolů do sedmi bitů počítačového jazyka na ANGLIČTINU vedlo k dnešnímu stavu ve světě také proto, že angličtina i latina postrádá diakritiku.
Proto i vliv latiny na „jazyk obchodu – angličtinu“ – s interpunkcí písmen nepracuje.
Tento nedostatek angličtina vyvažuje mentálním zahuštěním dalších latinských písmen skrze vědomí a podvědomí. Do původního zvuku písmene latiny angličtina nabalila zvukovou hodnotu písmen dalších, zřetelných až při hláskování anglických slov. Zvukem tak lze přijímat celé dějiny vývoje řeči i hmotného světa.
Převodem hodnot matematiky a hudby (dvojnásobky=“oktávy“) do struktury počítačů prostřednictvím anglicky vzdělané populace se proto ztratila emoční kontrola pravdivosti, nesená primárně hudbou = ZVUKEM.
Shodný „zvuk v čase“ je zdrojovou i cílovou kontrolou pravdivosti všech tří poznávacích systémů v programu pro dvě tisíciletí. První verze tohoto „biblického projektu“ je většinové populaci neznámá, druhá verze byla nastavená na rok 5508 staršího asijského kalendáře, ten se stal prvním rokem našeho letopočtu.
Znalost této informace vedla k účelovému přepisu dějin a k pozdějšímu i současnému popírání hodnoty původní globální civilizace, jejíž schéma řízení známe jako „květ života“, která se zachovala v Asii a Evropě (viz vývoj haploskupin). Jejím nástrojem řízení bylo SLOVO, skupiny Slovanů si po „potopě světa“ vytvářely své jazyky, které mnohem později, v průběhu našeho letopočtu, ovlivnila latina a matematika.
Vznik Řecka a indických véd je společným produktem první – egyptské verze biblického projektu s jazykem a „tabulkou 49 bukev“, zachovaných v ruské části Asie. Dokladem jsou symboly řecké abecedy, funkce úhlů v matematice, malá písmena latinky a nahrazení latinských číslic „indickými/arabskými“.
Pozn: Bude chvíli trvat, než veřejnost ověří tuto skutečnost, přijatou způsobem, který poprvé použil svým tvrzením Kopernik. V jeho době nebyly nástroje ani data, ověřující jeho tvrzení. Moje poznatky potvrzuje nepřímo dílo Stanislava Grofa. Přímé důkazy jsou předmětem utajování a ničení památek na takovou civilizaci, např.
http://www.ceskozemepribehu.cz/pribeh/92-mesto-jako-pevnost je ukázkou přestavby původního opevnění, z internetu zmizely satelitní snímky podobných pevností v Rusku….

Opravným nástrojem současného stavu ve společnosti je naše mateřština, je prvním evropským jazykem, který nabízí důkaz vzájemné bezesporné kompatibility etnického jazyka a matematiky, potvrzený „kontrolou v čase“  ve třetím, zdrojovém i „součtovém“ systému hudby. (viz text „Archetyp trojice a Gödelův teorém“). Podobným „součtem“ je i „anglický“ jazyk pro počítače, postavený na sedmi prvcích každého symbolu v „oktávové“ struktuře dvojnásobků.

Přirozeným následkem zveřejnění a pochopení úlohy této dvojice, vázané ke zvuku hudby bude jiný, spojitý pohled na vnímání struktur fyzického světa  – včetně opuštění fyzikálních teorií postavených na aplikování matematických modelů do polarity = dvojprvku hmoty a vědomí. 

Pozn: Energetickou (emoční) nehmotnou a vyvažující základnu významů každého v současnosti používaného písmene vytvořili zřejmě lidé velmi dávno, využitím „druhých slabik“ slabičného písma k překlopení významu slabiky první. Je vhodné znát knihu Antonína Horáka „O Slovanech úplně jinak“, aby člověk získal zcela jiný směr uvažování a na čas zapomněl, co nás učí historie, psaná těmi, kdo vývojovou linii SLOVAnů potřebovali utlumit.
Z významu zamlčené, druhé slabiky „slabičného písma také pramení princip humoru a ironie, nutnosti se zastavit a vrátit pro pochopení jiného významu řečené věty. 

 Abeceda lidštiny může každému z nás pomoci k opravám některých vědomostí, které jsme se naučili považovat za stálé, neměnné, základní.

Souběžnost zániku i vzniku čehokoliv závisí na pochopení procesu „ZRÁNÍ ČASU“, doloženém existencí dvou forem času. Vstup do vertikální formy času (= do záznamů v informačních polích) frekvencemi lidského podvědomí a vědomí je dán osobní „inkarnační“ zralostí pro příjem poznatků.
Dětské „PROČ“ tuto zralost dokládá ve kvalitě otázek, na které jsem podle svých možností připraven odpovídat. 

Nezáleží na době, kdy informace či příběh vznikne, záleží jen na okamžiku „zralosti“ skupiny či jednotlivce, kdy lze novou informaci, proces nebo příběh pochopit a předat dalším.

Jan Koňas, OSVČ, ve Vlašimi 02.01:2008, 16:12,

Revize textu: 27.03.2008
25.06.2010
12.08.2011
14.02.2012
05.04.2012
25.12.2013
19.01.2016 a 23.10. 2016
27.06. 2018, 18:18

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář